Co zůstalo dodnes v repertoáru z díla Ernesta Chaussona (1855-1899), se dá spočítat na prstech jedné ruky; jeho jméno znají hlavně houslisté díky houslovému koncertu, oblíbené Poème op. 25 . Že byl také autorem symfonií, symfonických básní a oper, to se ví málo. Zahynul tragicky na následky úrazu při jízdě na kole ve svých čtyřiačtyřiceti letech a provedení své opery Král Artuš se nedožil. Poprvé ji uvedl Felix Mottl v Karlsruhe roku 1900 (Mottlův zájem o francouzskou hudbu také stál za prvním kompletním provedením Berliozových Trójanů ), jako oficiální scénická premiéra se však uvádí roku 1903 uskutečněná inscenace v bruselském Théâtre de la Monnaie. O rok dříve měla v Paříži premiéru jediná opera Chaussonova přítele a švagra Clauda Debussyho, Pelléas a Mélisanda . Chausson i Debussy (ale také César Franck a další) stáli na konci 19. století pod silným vlivem Richarda Wagnera. Debussy se jej snažil urputně setřást (stěžoval si, že mu do kompozice stále mluví „ten Klingsor“, čímž myslel „čaroděje Wagnera“). Chausson se mu nebránil, dokonce s ním vstoupil – dá se říci – do spolku. Ve třetí scéně druhého dějství (Mordred est vivant! Il t'accuse! ), scéně mezi Guinevere a Lancelotem, zaslechneme nejen zcela zřetelně tristanovský akord, ale také celou plochu melodicky i instrumentačně více než upomínající na závěr Soumraku bohů . Námět z artušovské legendy je blízký námětu Lohengrina a Parsifala . Wagnerův stín zasahoval příliš velkou krajinu a v opeře jej vlastně nebylo možné obejít. Na konci 19. století padl už i na Itálii, zemi s vlastní silnou tradicí. Odvážil-li se skladatel jít za svým vlastním světlem skrze tento stín, musel vynaložit značnou energii a Chausson ji vynaložil, i když mu to jeho přítel Debussy vyčítal. Chausson šel ve stopách Wagnerových i potud, že si libreto napsal sám.
Rozsáhlé dramaticky i vokálně náročné party mají na této nahrávce vynikající představitele, orchestr pod taktovkou Leona Botsteina hraje jako celek i v jednotlivých episodách (krátké sólo basklarinetu, lesní rohy ap.) skvěle.
Vydavatel: Telarc/distribuce Classic
Stopáž: 2:46:37
Nahráli: Andrew Schroeder, Susan Bullock, Simon O'Neill, Francois Le Roux, Sir Donald McIntyre, Apollo Voices, sbormistr Stephen Betteridge, BBC Symphony Orchestra, Leon Botstein
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
