Rosetti Bläserquintett, Petersen Quartett. Produkce: Stefan Lang. Text: A, N, F. Nahráno: 21. 5., 4. – – 5. 11. 2003, Deutschlandradio Berlin. Vydáno: 2007. TT: 46:53. DDD. 1 CD Capriccio 67176 (distribuce Euromusica).
Dramaturgické počiny, věnované výhradně (nadto málo známým) dílům 20. století, jsou stále ještě vzácné, a proto bude řeč spíše o skladateli než o interpretech. Vznik Symfonické hudby pro devět nástrojů a „Alpbach“ kvinteta dělí čtyřicet let, během nichž prošel život Ernsta Křenka mnoha bouřemi a rozpory. Zažil obdiv i pohrdání – a to jako hudební novátor i jako autor operního hitu konce dvacátých let – nesl cejch „zvrhlého“ umělce vyštvaného do vyhnanství, a překonal řadu odchodů i návratů. (Ten poslední a poněkud podivný posmrtný návrat se odehrál nedávno, kdy byla ze Spojených států převezena Křenkova pozůstalost. V jeho rodné Vídni se na ni nenašlo místo a je uložena v Kremži.) Symfonická hudba op. 11 pro devět nástrojů je dílem čerstvého absolventa studia kompozice u Franze Schrekera na berlínské Hudební akademii. Premiéru měla 30. července 1922 v rámci festivalu v Donaueschingenu v provedení Dechového kvinteta z Karlsruhe a Amarova kvarteta pod taktovkou Hermanna Scherchena, jako první číslo programu, v němž dále zazněly skladby dnes zapomenutých skladatelů Edmunda Schrödera, Rudolfa Dinkela, Richarda Zoellnera a Hermanna Grabnera. Na posledním koncertě tohoto ročníku byla uvedena dvě díla Paula Hindemitha („Die junge Magd“ a Komorní hudba č. 1); pouze on a Křenek zůstali z celkového výčtu skladatelů uvedených onoho roku v dějinách hudby pojmy. Křenek už tehdy nebyl neznámý – rok předtím vyvolal téměř poprask svým Smyčcovým kvartetem č. 1 v Norimberku a v Donaueschingenu byla uvedena jeho Serenáda pro klarinet a smyčce. Symfonickou hudbou překvapil opět: konstatovalo se, že odhodil postromantické dědictví, vyměnil homofonii za polyfonii a výsledné harmonické souzvuky jsou téměř bezohledné. Mezi Křenkovou skladbou a Hindemithovou Komorní hudbou byla dokonce shledána příbuznost. Hindemith se sice s Křenkovým dílem seznámil již před festivalem jako violista Amarova kvarteta, které Symfonickou hudbu spoluprovedlo, jeho Komorní hudba však již byla napsána déle a Křenek ji slyšel na zmíněném koncertě poprvé. Kvintet „Alpbach“ neboli „Alpský potok“ (místní název v tyrolských Alpách) byl napsán roku 1962 v Kalifornii. Název není reminiscencí na ztracenou vlast, vztahuje se k zakázce rakouského výboru Evropského fóra, od roku 1945 v Alpbachu každoročně pořádaného mezinárodního vědeckého semináře. První provedení skladby mělo poněkud zvláštní punc, k čemuž si dovolím předeslat malou epizodu z Křenkových pamětí, kterou doplňuji analyticky zaměřený a velmi dobře napsaný text Mereta Forstera v bookletu. Ve svých Pamětech Křenek píše o návštěvě Donaueschingenu roku 1925, kterého se úspěšný mladý skladatel a stále ještě manžel dcery Gustava Mahlera Anny opět zúčastnil: „Jeden večer jsem strávil prudkým, šíleně odvážným flirtem s tanečnicí Yvonnou Georgi, byla to tehdy podivuhodná a exoticky vyhlížející, štíhlá a ohebná osůbka. Byl jsem trochu zklamán, když jsem se s ní po čtrnácti letech znovu setkal ve Washingtonu.“ Více se v Pamětech Křenek o Yvonně Georgi nezmiňuje. Pointou Křenkova flirtu je skutečnost, že se v létě 1962 uskutečnila na náměstí v Alpbachu v rámci Evropského fóra premiéra Křenkova Alpbašského kvintetu – jako taneční představení v choreografii Yvonny Georgi (1903 – 1975). Georgi byla významná představitelka výrazového tance mezi válkami (někdejší partnerka Haralda Kreutzberga) a později profesorka Vysoké školy hudby a tance v Hannoveru. Křenkovy skladby nejsou skladby na první poslechnutí, ani na druhé či na třetí. Jistěže je přístupnější jeho jazzový „Jonny“ než komplikovaná polyfonie Symfonické hudby nebo seriální technika Kvintetu. Zájemci o hudbu 20. století snímek jistě uvítají s nadšením, a vřele jej doporučuji také všem, kdo si rádi rozšiřují obzory. Interpretace Rosettiho dechového kvinteta (hlásí se k „našemu“ Antoniu Rosettimu) a Petersenova kvarteta je vzorová.
Body: 4 z 6
