Tai Murray – housle . Text: A, F, N. Nahráno: 3/2011, The American Academy of Arts and Letters, New York. Vydáno: 2012. TT: 68:48. DDD. 1 CD Harmonia Mundi HMU 907569.
Jen máloco je v klasické hudbě tak komorní, tak intimní jako sólové housle. Je to ale také jedna z nejnáročnějších forem hudební prezentace a není mnoho houslistů a houslistek, kteří se odváží být celý večer na pódiu sami a dokáží si publikum podmanit. Takové vzpomínky si člověk uchovává ve svém srdci navždy. V mém případě to byly recitály například Gidona Kremera nebo Gila Shahama. Houslová literatura má několik sólových vícedílných pilířů a jedním z nich je šestice Sonát op. 27 Belgičana Eugena Ysaÿe, kterou napsal v roce 1924. Vznikla z lásky a jako hold Johannu Sebastianu Bachovi, jehož v sonátách dokonce několikrát cituje, a z přátelství k šestici mužů, kterým jsou jednotlivé sonáty věnovány – Maďarovi Josefu Szigetimu, Francouzovi Jacquesi Thibaudovi, Rumunovi Georgesu Enescovi, Rakušanovi Fritzi Kreislerovi, Belgičanovi Mathieu Crickboomovi a Španělovi Manuelu Quirogovi. Nástrojově a interpretačně přetěžký cyklus nabitý emocemi není ve světovém nahrávacím katalogu zastoupen záplavou snímků, vím o devíti kompletech, nicméně každý je po svém jedinečný. V roce 2006 vstoupil mezi odvážlivce i český houslista Josef Špaček, jehož pokus o zvládnutí houslového Olympu dopadl velmi dobře a přitáhl k talentovanému mladíkovi zaslouženou pozornost. Vloni přišla se svým pohledem na olbřímí dílo třicetiletá Afroameričanka Tai Murray . Murray, hrající na báječné housle Giovanniho Tononiho z konce 17. století, kterým říká Spitfire, je stále ještě ve stádiu, kdy sbírá debuty a na obou stranách Atlantiku důrazně klepe na dveře houslové špičky. Nicméně zajímavá je i její předešlá úvodní etapa. Narodila se v Chicagu. Studovala na univerzitě v Indianě a na Juilliard School a byla mimo jiné žačkou dvou legend – Josefa Gingolda, který byl žákem Eugena Ysaÿe, s kterým Murray konzultovala i sonáty jeho učitele a u něhož studovali například Kavakos a Laredo, a Franca Gullliho, jenž si kdysi zaplatil lekce u Otakara Ševčíka a Jana Mařáka. V roce 2004 se dostalo Tai Murray jedné z největších poct, jakou může mladý muzikant v USA získat – Avery Fischer Grant newyorského Lincolnova Centra. Tai Murray zvládá part s velkým nadhledem, její pojetí je zralé a pestré co se týká frázování, vibráta i tónu. Polyfonní části jsou transparentní a vyplouvají z nich občas nečekané detaily. Murray miluje houslové mistry i Milese Davise a evidentně i hudbu Eugena Ysaÿe, jež není snadná jen pro houslistu, ale i pro posluchače. Její souborná nahrávka má vysokou uměleckou kvalitu a špičkový technický záznam. Dosud jsem preferoval nahrávky Thomase Zehetmaira (ECM New Series) a Franka Petera Zimmermanna (EMI Classics). Tai Murray se jim kupodivu téměř vyrovnala.
Luboš Stehlík
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
