Mario Formenti – klavír, Teodoro Anzellotti – akordeon, Kvartet bicích Köln, WDR Rozhlasový sbor Köln, WDR Symfonický orchestr Köln, Emilio Pomàrico – dirigent. Text: N, A. Nahráno: Klaus-von-Bismarck-Saal, WDR Funkhaus Köln 2011. Vydáno: 2012. TT: 40:19. DDD. 1 CD WDR 910 188-2.
Fabio Nieder je klavírista, dirigent a skladatel (mj. studoval u Lutoslawského a Xenakise), dnes vyučuje kompozici na konzervatoři v Amsterdamu a jeho skladby uvádějí prestižní festivaly. Bilderfresser (Požírač obrazů) je multimediální dílo, vzniklé na objednávku Západoněmeckého rozhlasu (WDR). „18 obrazů se chvěje ve vakuu – jako hvězdy na nebi. Je ticho. Thümmel dává obrazům jména. Každý obraz, který pojmenuje, spolkne. Když snědl 17 obrazů (osmnáctý obraz nemá jméno, protože to je jeho vlastní obraz!), padne s plným žaludkem do vody. Pod vodou své obrazy opět najde (Rej svobodných obrazů pod vodou).“ Tak své dílo popisuje skladatel. Jednotlivé obrazy se jmenují Moře, Bota, Hvězda, Cesta, Dům, Saturn, Ptáček, Oči, Tečka, Strom, Noc, Zvířátko, Terst, Mrtvá žena, Město, Mrtvý přítel, César Sophianos – a poslední obraz Viktor von Thümmel . Požírač obrazů je centrální scéna hudebního divadla „Thümmel aneb vymazání slov“. Malíř Viktor von Thümmel (1886–1949), syn obchodníka z Vídně, vyrůstal v Terstu (odkud pochází i Nieder), jméno si poitalštil na Vito Timmel. V průběhu let (pravděpodobně jako následek alkoholismu) začal trpět duševní chorobou. Jeho malířské dílo je jejím odrazem, ale podobně spletité kompozice pocházejí i od surrealistů. Ty úplně poslední, které Nieder použil, se naopak podobají dětským kresbičkám. César Sophianos (Cesare Sofianopulo, 1889–1968) byl původem Řek, básník a jeho obrazy připomínají Moneta, ale také třeba masky Felliniho filmů. V Niederově díle jsou podle skladatelových slov ve vztahu jako Faust a Mefisto. Niederovo hudebně-divadelní dílo má být scénicky uvedeno roku 2015 v Salcburku. Zadavatel skladby, Západoněmecký rozhlas v Kolíně n. R. (WDR), vydal tedy zatím jednu část, Požírače obrazů, jako CD. Je to jistě záslužné, potíž je, že podobná díla jsou koncipována ve spojení s vizuální složkou. Schází-li, je vnímání naprosto odlišné, neúplné, a nemůže ani plně uspokojit, zapojení vlastní fantazie je pouze slabou náhražkou. V partituře hraje velkou roli „ticho“, co s ním však, neznáme-li jeho smysl. Při koncertantním provedení, jehož výsledkem je tato nahrávka, je možno vidět alespoň hudebníky, u audiopřístroje schází i to. Bohužel. Na druhou stranu zvědavost, přijít na hudební princip jednotlivých, tak prostě pojmenovaných obrazů, nutí se k nahrávce stále vracet. Až přijdeme na to, že je skutečně podstatně jiný obraz Boty a jiný Mrtvého přítele… Fabio Nieder ví, proč a co dělá. Doufejme, že mu to s tím Salcburkem vyjde.
Body: 4 z 6
