Korbo – zpěv, Martial Reverdy – barytonsaxofon, David Rekkab – el. piano, hammondky, programming, Julien Raulet – kytara, Rajaneesh Dwivedi – baskytara, Eric Durand – perkuse, Samuel Devauchelle – bicí, Abdallah Guinea – zpěv, Youssef Outanine, Said Boulhimas – karkabus, zpěv. TT: 59:00. Nahráno: 2012. Vydáno: 2012. Strut Records 2012
Před mnoha lety, když na strážních věžích ještě převládali puristé, by zřejmě nastalo pozdvižení a francouzskou kapelu Fanga hrající afrobeat, posílenou o vlivného reprezentanta marocké hudby gnawa Abdallah Guinea, by zřejmě dostihla nejedna jedovatá poznámka o hudebním mičurinství. Dnes podobné fúze nikoho ze židle nezvednou, a pokud by ano, stačí se obrátit do historie: Afrobeat i gnawa totiž vznikly za totožného scénáře jako toto album; propojením velmi odlišných kultur.
Afrobeat poskládal Fela Kuti v 70. letech z nigerijských tradičních rytmů, ghanského higlife, amerického jazzu a funky Jamese Browna, zatímco gnawa souvisí dokonce s novým etnikem Gnawů – potomků západoafrických otroků zavlečených ve středověku do Maroka arabskými kupci. Ke gnawa neodmyslitelně patří léčebné mystické rituály lila řízené maâlem a odvíjející se v neúprosně transovních rytmech za zvuku perkusí a basové loutny guimbri, jejíž přímou předchůdkyní je loutna ngoni z Mali.
Vynikající album nezformovala oboustranná chuť vyzkoušet něco nového – Francouzi s Maročanem o sobě předtím nic netušili, ale důvodný předpoklad Floriana Oliverese , ředitele festivalu Détours du Monde, že propojení dvou tak výrazně tanečních stylů by mohlo stát přinejmenším za to. Před dvěma lety proto Abdallaha seznámil s kapelou, a než prý její členové stačili vyřknout byť jedinou z otázek, Maročan neúprosně hrábl do strun a jim nezbývalo než se vydat na novou hudební cestu.
Tím by mohly být hlavní obrysy alba nastíněny, ale nejsou: u Fanga musíme totiž zapomenout na běžnou afrobeatovou kapelu. Před patnácti lety ji založil francouzský hip-hopový producent Serge Amiano a rapující zpěvák Korbo (Yves Khoury) z Burkina Faso a klasická početná dechová sekce se jim smrskla do jednoho barytonsaxofonisty, jištěného hráčem na analogové klávesy, kytaristou, dvěma bubeníky a baskytaristou. Na předchozích albech sice Fanga operovala na půdě afrobeatu, funky a mezi hosty přivítala Tonyho Allena, ale také jamajskou reggae hvězdu Winstona McAnuffa nebo amerického rapera Mika Ladda.
Sršatý francouzský afrobeat s marockým gnawa společně sdílejí jediné přání: co nejpříměji a bez otálení dosáhnout hypnotického vrcholu. Udržet vražedné tempo a začít „pracovat“: křiklounský zpěvák Korbo tančícím tluče do hlavy sociálně-politicky zjitřené texty, arabsky vemlouvavý chraplák Abdallaha je naopak negativismu a jiných neuróz rituálně zbavuje. Každý svému, dav se i tak hýbe jako jedna masa.
Čtrnáctiminutová skladba Noble Trees je esencí jejich spolupráce: dlouhé varhanní sólo, kytary stojící na opakovaných figurách, výpady saxofonu a bubenická eskadra (i když ta jede bez přestávky na plné obrátky na celém albu). Gnawi otevře loutna guimbri, kovové kastaněty karkabus Saida Boulhimase a sborové repetitivní odpovědi Abdallahovi jasně určí směr gnawa, narušovaný ovšem melodickým, možná až psychedelickým sólem na hammondky. V syrovější verzi se vše opakuje na Dounya .
V Kelen a závěrečné Wouarri to propukne všechno naráz: baskytara s guimbri valí těžké groovy, kytaristé se pouštějí do melodických vyhrávek, nasamplované dechy vystřelují úderné štěky, zpěváci se přestávají ovládat, k bubeníkům se přidá hráč na talking drum, takže ubránit se tak pohlcující trance music přestává mít smysl.
Velká škoda že Fangnawa Experience vyšlo na sklonku loňského roku a zbavilo se tak možností vstoupit do souboje o nejlepší album roku 2012. Nebylo by bez šancí.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
