Kocianovo kvarteto (Pavel Hůla, Miloš Černý – housle, Zbyněk Paďourek – viola, Václav Bernášek – violoncello), Josef Klusoň – viola. Produkce: Jaroslav Rybář. Text: A, N, F. Nahráno: 19. – 20. 12. 2008 a 18.-19. 1. 2009, Studio Domovina, Praha. Vydáno: 2009. TT: 62:55. DSD. 1 SACD Praga Digitals PRD/DSD 250258 (distribuce Classic).
Energické tóny Mendelssohnova Smyčcového kvintetu č. 2 B dur, op. 87 se dvěma violami nás přenesou do vrcholného romantismu. Jedno z posledních děl autora, který spoluurčoval vývoj tohoto hudebního směru, v podání špičkového Kocianova kvarteta v báječné homogenní souhře s violistou Josefem Klusoněm , nenechává nikoho na pochybách, že se jedná o mistrovské dílo v rukou skutečných mistrů. Skladba z roku 1845 spadá do skladatelova šťastného období a Kvintet svojí neobyčejnou instrumentací navozuje až pocit poslechu symfonické skladby. Jak kvartetisté, tak i přizvaný violista oplývají tak bohatým rejstříkem tónových výrazů, že dojem většího ansámblu skutečně navozují. Naproti tomu Fuga Es dur pro smyčcový kvartet z roku 1827 odráží okouzlení mladého autora barokní polyfonií, které vyvrcholilo o dva roky později jeho velkolepým uvedením v podstatě znovuobjevených Bachových Matoušových pašijí. Rukopis Fugy se skutečně řídí striktně barokní formou, což dotváří i předepsané tempo, ale ruka 18letého skladatele prokazuje již zkušenost pro naplnění střídmé až přísné formy úchvatnou melodikou. Mistrovství Kocianova kvarteta právě v takto zdánlivě jednoduché sazbě úžasně vynikne. Ve stejném roce vznikla i poslední zde uvedená skladba Smyčcový kvartet Es dur, op. 13 , v němž mladý autor, který ovšem již nasbíral mnoho dřívějších zkušeností coby takzvané zázračné dítě, prokazuje neobyčejnou zralost ve vedení jednotlivých hlasů. Již úvodní vznešené a tázavé Adagio odkazující na Beethovena je nádherným proudem výmluvných myšlenek hledajících krásu a pravdu. Nostalgické Adagio non lento vystřídá lehce hravé Intermezzo, aby v závěrečném Prestu vyvrcholily všechny odpovědi, které si autor v úvodních větách pokládal. Strhující skladba nenechává nikoho na pochybách, že hudba dokáže směrovat člověka ke stále vyšším cílům. Nejen housle primária Pavla Hůly , ale i souzvuk všech kvartetistů jako celku dává vyniknout mladistvému dílu plnému idejí, které utvářely romantismus jako nový umělecký směr.
Body: 5 z 6
