Šostakovič je výpovědí zástupce dnešní teenagerovské globální generace, kde se smazávají rozdíly mezi Amerikou a Evropou, mezi Západem a Východem. Hahn hraje bez předsudků, bez závaznosti interpretační tradice. Je to podobné, jako když nejlepší americké orchestry hrají Janáčka, Dvořáka nebo Smetanu. Mnozí se ošívají, ale musejí uznat, že i takový pohled je možný. U Mendelssohna je to trochu jiné. Jednak tento koncert není zas až tak obsahově hluboký, jednak interpretační tradice je o dost mnohotvárnější. I po opakovaném poslechu musím uznat, že tak virtuózně a dokonale zahraný sólový part jsem slyšel jen několikrát v životě. Technické možnosti Hilary Hahn jsou zdá se neomezené. Vedle takové nahrávky blednou leckteré mezinárodní projekty, o všech českých ani nemluvě! Nejlepší norský orchestr hraje přesně a místy s mimořádnou barevností (Šostakovič). Mimochodem debut Hilary Hahn na Pražském jaru 2003 bude rozhodně patřit k dominantám festivalu.
Vydavatel: Sony Classical / Sony Music Bonton
Stopáž: 63:50
Nahráli: Hilary Hahn – housle, Oslo Philharmonic Orchestra, Hugh Wolff , Marek Janowski
Body: 5 z 6
