Ferdinand Hérold
La somnambule
Orchestra Victoria, Richard Bonynge. Produkce: The Melba Foundation. Text: A, F. Nahráno: 7/2004, Iwaki Auditorium. Vydáno: 2005. TT: 69:30. 1 CD Melba Recordings MR 301087 (distribuce Euromusica).
Romantické balety se připomínají hlavně jmény slavných tanečnic a choreografů, méně už autorů libret a hudby. I renomovaní operní skladatelé komponovali hudbu s vědomím, že v baletní produkci převládá vizuální dojem, a už jako by předem neusilovali o působivost hudby i bez vazby na taneční umění. Pomineme-li baletní hudbu z oper té doby, uplatňuje se mimo jeviště v nahrávkách z tohoto repertoáru jedině Adamova Giselle. Díky specialistovi na italskou a francouzskou operu první poloviny 19. století, dirigentu Richardu Bonyngeovi, vznikl snímek hudby k baletu, považovanému za mezník v dějinách celého žánru. Světově proslulé a dodnes známé je kupodivu libreto od Eugena Scriba, vzniklé adaptací staršího vaudevillu téhož autora, jehož přetvoření pro choreografa Jeana Aumera a skladatele Ferdinanda Hérolda následně posloužilo Felice Romanimu jako předloha k libretu Belliniho Náměsíčné. Není to jen první nahrávka hudby k tomuto baletu, ale vůbec její první provedení od poslední reprízy v Paříži před 150 lety. Zda Richard Bonynge, který si jako už mnohokrát před tím sám připravil provozovací materiál z archivních pramenů, hraje baletní hudbu celou, nelze říci, i když celkové trvání odpovídající právě jednomu kompaktnímu disku vzbuzuje jistou pochybnost. Posluchače překvapí ve finále 2. dějství předjímka známého nápěvu Triquetovy písně z Čajkovského Evžena Oněgina, který zase Hérold převzal z romance od Amédée de Beauplana. Bonynge má výjimečný cit pro Héroldovu melodičnost, rytmickou brilanci a průzračnou vzdušnost. Orchestr beze zbytku uskutečňuje jeho pojetí, skvěle vyšla sóla violoncella a dechových nástrojů, zejména vysoko položených horen. Héroldova hudba přímo volá po baletním ztvárnění a uspěla by dnes stejně dobře jako jeho známější La fille mal gardée. Protože však poslech nevyvolává asociace divadelního provedení, je škoda, že nástin děje v příloze neodkazuje na jednotlivé části, aby se hudba dala spojit s představou pantomimické akce. Z hlediska Héroldova postavení na současném mediálním trhu je třeba litovat, že se tu představuje poměrně méně významným dílem, zatímco jeho nejlepší práce v oboru opéra comique jako Zampa a Le pré aux clercs (Písařská louka, u nás hraná pod názvem Souboj) dlouhodobě chybějí, jako ostatně téměř celý tento operní druh, vzpírající se zvláště mluvenou francouzštinou globalizaci operního provozu.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
