František Benda
Houslové koncerty
Ivan Ženatý – housle, Pražská komorní filharmonie. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 5/2011, 1 a 6/2012, Studio Martínek, Praha. Vydáno: 2012. TT: 72:26. DDD. 1 CD Supraphon SU 4064-2.
Krátce po vydání podobného titulu Radioservisem (Roman Patočka, PKO – viz HARMONIE 1/2012) vyšly tentokrát prostřednictvím Supraphonu další houslové koncerty Františka Bendy (1709–1786) v nahrávce Ivana Ženatého . Snímky jsou zajímavé pro poznání dvou možných způsobů interpretace. Oba sólisté si totiž z téměř tří desítek (28) dosud objevených Bendových koncertů vybrali shodou okolností dva totožné (C dur a D dur). Ivan Ženatý (1962) je laureátem mnoha mezinárodních soutěží a je dnes jedním z nejuznávanějších českých interpretů. Jeho technicky dokonalá hra je zřetelně prodchnuta přísnou intelektuální kázní, hlídající podobu a míru emocionálního projevu. Tento přístup může být někdy riskantní a ne každému posluchači musí vyhovovat. Na této nahrávce se mi však jeví jako přístup, který umožnil v původní čistotě rozzářit a zjiskřit celou partituru jako krystaly na jižním slunci. Bendovy houslové koncerty prošly ve své době dvěma způsoby interpretace. V Drážďanech používali větší obsazení s dodatečně připsanými party lesních rohů, což v mírnějších tempech nejvíce připomíná styl a zvuk bachovského orchestru (Patočka). Původní berlínské obsazení však bylo komornější a Ženatý toto upřednostnil. Myslím, že ku prospěchu věci. Všechny barvy a tvary díla ještě více, s překvapující svěžestí a zřetelností, vynikly. Nahrávka je jedinečná především rovnocennými výkony sólistových partnerů, členů Pražské komorní filharmonie (Jan a Jakub Fišerovi – housle, Stanislav Svoboda – viola, Lukáš Pospíšil – violoncello, Pavel Klečka – kontrabas, František Šťastný – cembalo). V této sestavě se snímek kvalitou blíží výkonu špičkového smyčcového kvarteta. Ženatý se nebojí rekonstrukce předpokládaných dobových prvků virtuozity včetně výrazných spiccat, dvojhmatových arpeggií či lomených akordů – a to nejen ve svém partu, ale i u ostatních smyčců. V důsledku získalo provedení mladistvou lehkost a třpyt a František Benda zřetelně vyvstává jako český protějšek Antonia Vivaldiho, s originální houslovou technikou a poetikou kantilény, kterou Ženatý na skvělém nástroji Guarneri del Gesù (1740) tlumočí svým typickým cudně zpěvným tónem. Ženatého tempa jsou zřetelně živější než na Patočkově snímku (v koncertech C dur a D dur), nicméně obě pojetí budou mít své argumenty a zastánce. Na disku se nacházejí Koncerty pro housle, smyčcce a basso continuo C dur (Lee II-I), B dur (Lee II-18), D dur (Lee II-2) a a moll (Lee II-16), doplněné zajímavým odborným textem Václava Kapsy . Celý komplet včetně reprodukce dobové (1755) Belottovy drážďanské scenérie na přebalu je ve všech ohledech výjimečně vyvážený. Bendovy houslové koncerty by si jistě zasloužily podobné souborné zpracování, jaké nám kdysi věnovala japonská houslistka Šizuka Išikava v dosud dostatečně nedoceněné nahrávce koncertů Myslivečkových.
Body: 5 z 6
