Franziska Hirzel – soprán, Birgit Remmert – alt, Donald Kaasch – tenor, Ralf Lukas – baryton, Christoph Anselm Noll – varhany, Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala – sbormistr, Beethoven Orchester Bonn, Roman Kofman. Produkce: Werner Dabringhaus, Reimund Grimm. Text: A, N, F. Nahráno: 17. – – 19. a 21. – 23. 3. 2005, Heilig-Kreuz-Kirche Bad Godesberg. Vydáno: 2006. TT: 65:56, 51:00, 55:22. DDD. 3 SACD MDG Gold MDG 937 1366-6 (distribuce Classic).
Uvést koncertně tříhodinový monument Lisztova třídílného oratoria Christus se odváží málokdo, spíše se můžeme dočkat provedení některé z jeho částí (tak se ostatně provozovalo i v době svého vzniku; první souborné provedení realizoval Liszt jako dirigent ve Výmaru) – či nahrávky. Liszt své dílo ovšem zamýšlel jako strukturovaný celek, se zastoupením sborových a sólistických úseků i samostatných orchestrálních čísel. Libreto si z biblických pasáží a liturgických textů skladatel sestavil sám. Dílo je výsledkem jeho úvah o úloze a slohu církevní hudby, který měl respektovat náboženskou myšlenku, ale strukturou a hudebními prostředky představovat moderní dílo své doby. Míšení stylů se Liszt neobával: využívá gregoriánský chorál, prostou pastorální melodii, majestátní hymnické sbory, a orchestrální mezihry, k nimž je uveden stručný „program“, lze považovat za svého druhu symfonické básně. Ve třech dílech oratoria jsou znázorněny tři etapy Kristova života: první část je Vánoční oratorium, v němž neschází Zvěstování, zpěv pastýřů u jesliček a příchod Tří králů. V dalším dílu (Po Epifaniích) následují důležitá zastavení Kristova života. Zařazeno je zde Lisztovo vlastní zhudebnění Pater noster, založení chrámu, vjezd do Jeruzaléma. Třetí díl je velikonoční (Pašije a Zmrtvýchvstání), je do něj včleněno Stabat mater dolorosa (tvořící protiklad ke Stabar mater speciosa v prvním dílu) a mohutným Alleluja oratorium končí. (Obě Stabat se uvádějí rovněž jako samostatné skladby.) Sólové hlasy představují „anonymní“ hlasy andělů, jedinou „konkrétní“ postavou je Kristus, jenž je svěřen barytonu respektive tenoru. Na vysvětlenou: mužská sóla jsou určena buď tenoru a barytonu, či barytonu a basu (dle dispozic příslušných zpěváků); obsazení baryton a bas uvádí nejnovější vydání provozovacího materiálu v nakladatelství Schott. Tak se vysvětluje, že je v tiráži bookletu (a nahrávce) přidělen Kristův hlas tenoristovi, v průvodním textu se však mluví o barytonu (v bookletu se bohužel najde i dost tiskových chyb). Velká role je přidělena sboru, jak jeho ženské a mužské složce zvlášť, tak jako celku. Na nahrávce s Beethovenovým orchestrem v Bonnu a dirigentem Romanem Kofmanem se tak významně podílel Český filharmonický sbor Brno a jeho sbormistr Petr Fiala. Zvuk sboru je výtečně barevně a dynamicky vyvážen, žádné pronikavé soprány ani trčící tenory, jak někdy u smíšených sborů slýcháme, ani neproporční rozložení jednotlivých hlasových rejstříků, naopak harmonicky vyladěný kompaktní celek. Dobře zpívají všichni sólisté – sopranistka Franziska Hirzel, altistka Birgit Remmert, tenorista Donald Kaasch a barytonista Ralf Lukas, i když osobně bych si představovala pro ženská sóla hlasy kulatější a rovnější. Ačkoli je v některých úsecích Lisztovo oratorium (skladatelem vědomě) založeno operně, nepodléhá ani jeden ze sólistů svodu velkooperní bombastičnosti; vědomí obsahu zpívaného slova bylo na prvním místě. Ačkoli se jedná o značně heterogenní dílo, dirigentu Romanu Kofmanovi se podařilo (s pomocí akustiky chrámu Sv. Kříže v Bad Godesbergu – a určitě také zvukových techniků, SACD je znát) překlenout cézury mezi částmi orchestrálními, a cappella, sborovými úseky s orchestrem i sóly, a udržet v celém díle jednotný vznešený, posvátný tah. Nelze zapomenout ani na varhaníka Christopha Anselma Nolla; účast varhanního partu podtrhuje ve skladbě její duchovní vážnost.
Body: 5 z 6
