Daniel Barenboim – klavír, Staatskapelle Berlin, Pierre Boulez – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: live 6/2011, Alfred Krupp Saal, Essen. Vydáno: 2011. TT: 49:44. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 9521.
Daniel Barenboim oslaví v letošním roce sedmdesátiny, Pierru Boulezovi bylo v době natáčení tohoto CD dokonce už osmdesát šest let. Věk však jako by u těchto žijících legend nehrál žádnou roli. Jejich vitalita je téměř neuvěřitelná. Každý z Lisztových klavírních koncertů vyžaduje od interpretů enormní fyzickou výdrž – a Barenboim s Boulezem uváděli na svém loňském evropském turné oba koncerty v jeden večer! Při poslechu jejich nahrávky však vůbec nebudeme vnímat fyzické limity. Už u prvních taktů Koncertu č. 2 A dur (jímž disk začíná), kdy se ze skupiny dechů vyloupne sólový klarinet, přestaneme dýchat. A když nastoupí Daniel Barenboim se sametově měkkými rozloženými akordy, jako by se před posluchačem rozhrnula opona do tajemného a krásného světa. Přirovnávají-li se občas oba Lisztovy klavírní koncerty k symfonickým básním se sólovým klavírem, pak Barenboim i Boulez se Staatskapelle Berlin šli ve svém pojetí ještě dál. Nabízejí obě díla ne jako „pouhou hudbu“, ale jako cosi na pomezí hudebního dramatu a fantastické hudební „podívané“. Fascinují neuvěřitelně širokou škálou emocí, okouzlují nevídanými obrazy (k „vizualizaci“ hudby bezesporu přispívá i řada úžasných a neslýchaných zvukových efektů), nadchnou barvitými příběhy, dojmou křehkou lyrikou, ba naleznou i prostor pro humor a vtip. A přestože by se mohlo zdát, že tak pestré a rozmanité „představení“ bude působit chaoticky, mají Lisztovy koncerty překvapivě pevný a přehledný tvar. Daniel Barenboim na tomto snímku jen znovu potvrzuje své jedinečné pianistické kvality: dokáže rozněžnit posluchače nádhernou a nenapodobitelnou kantilénou a hned nato ho ohromit takřka pyrotechnickými kousky. Orchestr zní neobyčejně barevně, zvlášť krásně vycházejí místa, kde skladatel dopřává prostor sólovým nástrojům (především dechům). Souhra klavíru s orchestrem je tak dokonalá a zvuk nahrávky natolik plastický, až se nechce věřit, že se jedná o živý záznam. Rafinovaně vybrané „uklidňující“ přídavky, zařazené na závěr disku – Consolation č. 3 a Valse oubliée č. 1 – mají bezpochyby jediný cíl: poskytnou posluchači prostor na vzpamatování, než si CD pustí znovu od začátku.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
