Při vyslovení jména Franz Schubert napadnou člověka asi nejprve písně. Je jich tolik, že bohužel řada z nich je známa jen velmi málo. Určitě to však neplatí pro cyklus Spanilá mlynářka . Konkurence je u této série dvaceti písní velká, a tak není snadné přijít s projektem, který zaujme novým pohledem na známé dílo. Angličanovi Ianu Bostridgeovi se to však podařilo. Pro EMI realizoval řadu báječných písňových projektů a dalším z nich je právě tento cyklus Spanilá mlynářka. Klavírní partnerkou je Japonka Mitsuko Uchida , která řadu let úspěšně natáčela hlavně pro label Philips.
Bostridgeovo pojetí možná někoho překvapí tempy, frázováním, hodně „vyprávěcím“ stylem přednesu, jakoby marnotratnou pestrostí výrazu, která je vzhledem k jednoduchému „mlynářskému“ příběhu skutečně hodně bohatá. Už po druhém poslechu mi to však upřímně řečeno přestalo vadit, protože Bostridge dokázal představit klasika v poněkud jiném světle. Jako by se pokusil vykolíkovat jiné vidění k německé zpěvné tradici bez ostřejších výrazových zlomů, kterou reprezentují například Wunderlich, Haefliger, Schreier, Fischer-Dieskau a v současné době Goerne. Navíc Mitsuko Uchida dokázala dostat z klavíru podivuhodné výrazové odstíny, s klavírem se doslova mazlila. Například v notoricky známé písni Wohin je ševelení klavíru tak sugestivní, že máte pocit, jako byste skutečně slyšeli šumění potoka.
Vydavatel: EMI Classics
Stopáž: 63:48
Body: 5 z 6
