Oliver Schnyder Trio: Andreas Janke – housle, Benjamin Nyffenegger – violoncello, Oliver Schnyder – klavír. Text: A, N, F. Nahráno: 6/2012, Potton Hall, Westleton, Suffolk. Vydáno: 2013. TT: 50:56, 58:08. DDD. 2 CD Sony Music (RCA Red Seal) 88765443442.
Všichni tři členové mladého švýcarského Oliver Schnyder Tria jsou pevně spjati s Curychem. Pianista Oliver Schnyder získal „Solistendiplom“ na curyšské Hochschule für Musik und Theater, houslista Andreas Janke je prvním koncertním mistrem curyšského Tonhalle-Orchestru a Benjamin Nyffenegger je v tomtéž orchestru zastupujícím sólovým violoncellistou. V curyšské Tonhalle také soubor 4. 2. 2012 debutoval a jeho interpretace Schubertova Klavírního tria Es dur, op. 100, D. 929 prý tehdy vyvolala dlouhotrvající standing ovation. Na prvním společném projektu Oliver Schnyder Tria máme možnost seznámit se nejen s touto skladbou, ale také se Schubertovým Klavírním triem B dur, op. 99, D. 898. Po poslechu obou trií snadno pochopíme, proč umělci zdvihli curyšské publikum ze židlí. Obě díla přímo okouzlují vzdušností a mladistvou svěžestí, kterou vnímáme hned od prvních tónů úvodní věty Tria Es dur. Schubertova hudba jako by se lehce vznášela nad zemí a lákala nás k cestě do jakýchsi nadoblačných světů. Onen pocit „vznášení“ je tak příjemný, že obě skladby budeme s potěšením poslouchat stále znovu a znovu. Stopáž druhého disku doplnili interpreti transkripcemi dvou Schubertových písní: Der Hirt auf dem Felsen (Pastýř na skále) a Ständchen (Zastaveníčko), které pro Oliver Schnyder Trio vytvořila Yi-Chen Lin, manželka houslisty Andrease Jankeho, s pomocí producenta projektu Chrise Hazella, a to údajně teprve až během natáčení. Píseň „Pastýř na skále“ k transkripci pro klavírní trio přímo svádí, protože ji Schubert zkomponoval pro zpěv s doprovodem klavíru a klarinetu. Skladba sestává ze tří obsahově, tempově i výrazově odlišných částí a je okořeněna působivými zvukomalebnými efekty: jódlováním a ptačím zpěvem. Zatímco v této písni se aranžéři drželi téměř doslovně předlohy, ve slavném „Zastaveníčku“ si k Schubertovu originálu přikomponovali pár vlastních protihlasů. (Přiznávám, že ani jedna transkripce mě nijak zvlášť nenadchla.) Autorem průvodního textu v bookletu je významný švýcarský spisovatel a překladatel Alain Claude Sulzer. Text sám o sobě je sice velmi hezky stylizovaný, leč značně povšechný a o nahraných skladbách se v něm dozvíme pramálo. Ocenění za originální nápady si naopak zaslouží mladá curyšská fotografka Selina Meier. Na fotografii, reprodukované na obálce bookletu, vidíme interprety naaranžované do biedermeierovsky působící skupinky, zaujaté jakousi (předstíranou?) konverzací. Skupinka je rozmístěna v neurčitém a nepříliš vlídném postmodernistickém prostoru, jemuž dominují stolek s rozhlasový přijímačem z 50.– 60. let minulého století a špinavé štafle. Tento obrázek budeme asi vnímat s určitými rozpaky, ale jen do chvíle, než otevřeme krabičku, vyjmeme disky a pod nimi objevíme další fotografii. Vše na ní zůstalo stejné jako na obálce, až na drobný detail: interpreti jsou tentokrát otočeni směrem k divákovi a upřímně se smějí, jak krásně nás předtím svými vážnými obličeji obalamutili.
Body: 5 z 6
