Peter Pears – tenor, Benjamin Britten – klavír. Text: A, N, F. Nahráno: 9/1970, Snape Maltings. Vydáno: 1996. TT: 80:00. Obraz. formát: 43. Zvuk. formát: LPCM Mono. 1 DVD Decca 074 3257 DH (Universal Music).
Edice „The Britten-Pears Collection“, v níž je spojeno umělecké i životní partnerství tenoristy Petera Pearse a skladatele Benjamina Brittena , má neobyčejně nenápadný vzhled přebalů, velmi dobře se však odráží od barvami hýřících a často nevkusných výjevů z inscenací či naaranžovaných portrétů, jaká na DVD obvykle vídáme. Jména Britten a Pears a název díla padnou okamžitě do očí a kdo ví, za čím jde, najde si to své, a rozhodně nebude litovat. Televizní snímek cyklu Zimní cesta Franze Schuberta je z roku 1970. Není to „hraný příběh“, jaký z cyklu roku 1994 vytvořil ve svém filmu režisér Petr Weigl, ale do nitra protagonisty – poutníka – obrácený kostýmovaný koncertní snímek ve studiové dekoraci. Peter Pears v dobovém plášti s parukou je nápadně podobný Schubertovu exkluzivnímu písňovému interpretovi Johannu Michaelu Voglovi; nemohu soudit, zda to byl záměr, každopádně však výsledek působí velmi dobře. Jakási archaizující atmosféra, kterou opticky pomáhají dotvářet náznakové dekorace (na pozadí kašírované skály promítané tmavé skvrny), odpovídá náladě jednotlivých písní. Ta je vlastně archaizující i archaická zároveň – dnes by takto zpracovaný písňový cyklus asi v televizi nevznikl – právě v tom je však půvab snímku. Zimní dojem doplňují i záběry na zpěváka, jehož postoj se příliš nemění, a víceméně statická kamera. Každá jednotlivá píseň je uvedena jejím stručným obsahem, předneseným v angličtině (Peter Pears mimo obraz). Peter Pears je pro přednes písní vybaven skvělou technikou. Východiskem jeho interpretace je pro Schuberta typický „vandrovní rytmus“, který v první písni vědomě zdůrazňuje (a pak na slovech „Will dich im Traum nicht stören“ náhle zlomí do měkké něhy), a který se jako podvědomí životní pouti v dalších písních stále znovu vrací. Kontrasty temp a dynamiky jsou dovedeny k mistrovskému vrcholu v závěru cyklu v písni Der Leiermann , v níž se vandrovní rytmus promění prostřednictvím lehkých rubat v dojem dýchavičnosti kolovrátku. Pears má také výtečnou výslovnost němčiny. U klavíru je (mimo obraz) Benjamin Britten, dokonalá souhra obou je příkladná. Za shlédnutí stojí i bonus, záznam z workshopu právě se Zimní cestou z roku 1968. A pochopitelně i malá ukázka z díla Henryho Purcella a Brittenovy úpravy lidových písní v Pearsově interpretaci.
Body: 4 z 6
