Suppé po přesídlení z rodné Dalmácie získal skvělé školení ve Vídni u Simona Sechtera a Ignaze von Seyfrieda. Obrat v jeho kariéře učinil rodák z Čech, tehdejší ředitel Divadla na Vídeňce a v Josefově Franz Pokorny, který talentovaného hudebníka angažoval jako zpěváka a kapelníka. Suppé probojovával ve Vídni dílo Offenbachovo a roku 1860 zaznamenal sám velký úspěch se svou operetou Pensionát , označovanou za první pokus o vídeňskou lidovou operu neboli operetu (téměř časová shoda s podobným českým pokusem o původní „národní operu“ v podobě tehdy rovněž dvouaktové Prodané nevěsty není náhodná). Suppé je však také autorem několika rozměrných duchovních děl. Předložený snímek otevírá zásuvku, kde je uzavřen spolu s druhořadými operetními skladateli (neprávem!, neboť jeho operety k druhořadým rozhodně nepatří) a objevuje jiný svět jeho hudby. Requiem bylo dokončeno roku 1855 a je věnováno památce Franze Pokorneho. Je možné jen na ně upozornit a také na jeho skvělou interpretaci; živý snímek má neobyčejně přesvědčivou atmosféru. Nejen vypracované sbory, ovládání umění kontrapunktu, působivě umístěná sóla pěvecká i instrumentální (hobojový úvod k Lacrimose !), ale i jedinečné zacházení s latinským textem zaslouží, aby toto dílo bylo považováno za jeden z vrcholů svého druhu. Suppé skutečně věděl, co komponuje, obsahově i foneticky: na rozdíl od mnohých jiných (včetně Mozarta) deklamuje správně „tubaĄ“, nikoli „tuĄba“, „gloria- tua-“ nikoli glo-ria tu-a“ atd. Zaslouží se poklonit nejen před dílem (jež je samo poklonou před nesmrtelností duše), ale také před sólisty a všemi dalšími, kteří se na snímku podíleli.
Vydavatel: Virgin Classics / EMI
Stopáž: 66:10
Nahráli: Elizabete Matos – soprán, Mirjam Kalin – alt, Aquiles Machado – tenor, Luis Rodrigues – bas, Chorus and Orchester of the Calouste Gulbenkian Foundation Lisabon, Michel Corboz
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
