Každý ze tří disků má jiný repertoárový obsah. Na prvním prezentuje Fred Hersch své vlastní skladby. Vše uvádí šestidílný cyklus, jehož název dal titul celému albu – Songs Without Words . Následují Childs's Song , v němž vedle klavíru zazní perkuse, a romanticky znějící melodie Up in the Air se sólovou křídlovkou. První CD pak zakončují opět dvě sólové skladby Heartsong a Sarabande . Celý druhý disk je věnován kompozicím různých jazzových autorů. Vedle Monkovy skladby Work zde najdeme melodie Duka Ellingtona (Caravan , Mood Indigo ), Dizzy Gillespieho (Con Alma ), Russe Freemana (The Wind ), Charlese Minguse (Duke Ellington's Sound of Love / Jump Monk ), Bennyho Golsona (Whisper Not ) Kennyho Wheelera (Winter Sweet ) a Waynea Shortera (Fall , Miyako ). Mezi všemi je pak pouze první ze dvou Shorterových skladeb doprovozena rytmikou spolu s tenorovým saxofonem a trubkou – při kontinuálním poslechu celého disku zde tak vzniká velmi zajímavé dramatické pnutí. Poslední disk je celý věnován písním Colea Portera . Mezi deseti tituly zde nalezneme více instrumentálního doprovodu jakoby gradujícího směrem k závěru celého kompletu. Ev'ry Time We Say Goodbye zní ve stejném složení jako Shorterova skladba Fall , Easy to Love je doprovozena pouze rytmikou a závěrečná Let's Do It – směsice ironie, komiky, dada a „radosti z toho, že jsme se ocitli na konci“ je jemně a velmi barevně a vtipně doplněna bicím partem.
Je zajímavé vnímat, jakým způsobem je v průběhu všech alb volen instrumentální doprovod. V celé dlouhé ploše sólového klavíru se vlastně jedná o jakési „koření výrazné chuti“, které v tomto případě velmi rafinovaně podporuje gradační křivky celkové dramaturgické linie. Samotné prostředí a poetika sólového klavíru přitom není ani trochu narušena, což považuji za zcela výjimečné.
Přehlédneme-li celý komplet, spíše než dílčí analytické pohledy na jednotlivé skladby se nabízí úvaha nad vlastním Herschovým kompozičním myšlením a nad poetikou a interpretační estetikou. Jde tu zejména o různorodost, paralelismus stylů a přístupů, syntézu mnohého, co se v poli jazzového klavíru kdy událo. Na jedné straně slyšíme velmi intimní a precizně vystavěné melodické oblouky (CD1 – Up in the Air ad.), velmi umně využitý rozsah klavíru až do nejvyšších tónů, které doslova zastavují hudební proud a nastolují téměř extatickou atmosféru (CD1 – Child's Song) , expresívní harmonicky bohaté a vypointované struktury (CD2 – Work ) či racionálně znějící formy (viz již zmíněná závěrečná skladba kompletu). V tomto smyslu mě napadá srovnání, které by mohlo více upřesnit onu polystylovost (v soudobé hudební kultuře nikterak neobvyklou): mezi řádky-tóny Herschovy hudby jakoby proudil závan silně vyvinutého, komplikovaného, ale zcela přirozeně znějícího harmonického myšlení Billa Evanse, poměrně racionální až vykonstruované kompoziční a interpretační estetiky Chicka Corey a tyto jsou zastřešené jakousi mystickou poetikou a neopakovatelnou barvou tónu Keithe Jarreta.
Svět, který nám Herch otevírá, umožňuje vhled do současného polyvalentního intelektuálního prostředí, zároveň však uvádí všechny paralelně existující vrstvy do různým způsobem se proměňujících vzájemných souvislostí a vztahů, které vždy dokážou novým a ještě zajímavějším způsobem obohatit.
Vydavatel: Nonesuch / Warner Music
Stopáž: 63:10, 63:15, 59:20.
Nahráli: Fred Hersch – p, Ralph Alessi – tp, flh, Reid Anderson – b, Drew Gress – b, Jamey Haddad – perc, Rich Perry – ts, Tom
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
