Přemysl Vojta – lesní roh, Tomoko Sawano – klavír. Nahráno: 11/2012 a 1/2013, Kleiner Sendersaal, Haus des Rundfunks, Berlín. Vydáno: 2013. TT: 60:05. DDD. 1 CD Supraphon SU 4125-2.
„Tato nahrávka je moje investice do hudby ve světě neznámých skladatelů, kteří zažili druhou světovou válku, okupaci, osvobození, okupaci osvoboditeli a šikanu komunismem,“ píše v bookletu třicetiletý český hornista Přemysl Vojta , sólohornista Konzerthausorchestru Berlin a suverénní vítěz mnichovské soutěže ARD z roku 2010 – talent úrovně Radka Baboráka. Investice je to i od Supraphonu, z jehož vydavatelské filozofie mívám již delší dobu pocit, jakoby z ekonomických důvodů rezignoval na vydávání hudby 20., neřku-li 21. století. Snad je tento pozoruhodný počin signálem, že když mu výjimečný hudebník nabídne na podnose nahrávku moderní hudby, tak se nebude bát ji vydat. Projekt pana Vojty patří mezi ty, kterými se musíte proposlouchat; k jednotlivým skladbám je třeba se vracet. Pak jako já určitě zjistíte, že jde o neobyčejnou hudbu. Musím však dodat, že by deska nebyla tak zajímavá, nebýt výtečného výkonu hornisty se spolehlivou podporou pianistky Tomoko Sawano . Jistě zaujmou stovky technických hornových detailů (zvláště ve Slavickém), výjimečné tónové dispozice hornisty, ale hlavní je hudba, která si zasloužila, aby vystoupila z archivů. Pro mě ústřední roli hrají obě skladby Klementa Slavického, jenž byl minulým režimem skutečně šikanován. Už jenom Musica per corno solo je tak skvělá hudba, že by měla být v běžném repertoáru hornistů. Moravskými a jinými inspiracemi jsou v různé míře prostoupeny i další skladby, někdy velmi náročné, jindy spíše instruktivní. Vždy však jde o velmi kvalitní muziku, jež se drží historií ověřených inspirací. Supraphonský sólový debut Přemysla Vojty má tak vysokou úroveň, že musím jen doufat, že tím jeho spolupráce s naší největší nahrávací firmou nekončí.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
