Fritz Kreisler, Ruggiero Ricci, Jascha Heifetz, David Oistrach, Christian Ferras, Shlomo Mintz, Gidon Kremer, Anne-Sophie Mutter – housle, Brooks Smith, Haddon Squire, George Falkenstein, Emanuel Bay, Vladimir Jampolsky, Jean-Claude Ambrosini, Clifford Benson, Oleg Maisenberg, Lambert Orkis, André Previn – klavír. Text: A, N, F. Nahráno: 1961 New York, 1911 Middlesex, 1912 New Jersey, 1910 New York, 1945 New York, 1949 Moskva, 1968 Paříž, 1980 Jeruzalém, 1995 Berlín, 2002 Mnichov, 2008 Vídeň. Vydáno: 2011. TT: 63:23, 66:06. DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 9942.
Letošní 50. výročí úmrtí fenomenálního houslisty Fritze Kreislera připomíná dvojalbum, které shromáždilo jeho oblíbené skladby, transkripce i vlastní tvorbu v podání houslových mistrů 2. poloviny minulého století i současnosti. Album je ozdobeno také remasterovanými snímky samotného Fritze Kreislera z let 1910, 1911 a 1912 pořízenými v Anglii a v Americe. Dramaturgie věnovala přípravě alba skutečně velkou péči a připravila znalcům i milovníkům houslové hry mimořádnou kolekci: nejenže uslyšíme špičkové interprety Ruggiera Ricciho , Jaschu Heifetze , Davida Oistracha , Christiana Ferrase , Shlomo Mintze , Gidona Kremera a Anne-Sophii Mutter , ale máme i možnost srovnání pojetí určitých skladeb přímo hraných Kreislerem a některými z těchto umělců. Velmi fundovaný průvodní text v bookletu přibližuje Kreislera jako houslistu nadaného nejen hudebně, ale také schopného reflexe vnímavých posluchačů s adekvátní reakcí na zařazení skladeb a jejich podání. Možnost srovnání hry slavného Kreislera s ostatními jasně ukazuje i přes všechny nedostatky stoletého záznamu, jak úžasný osobnostní vklad dokázal Kreisler do hry dát a proč byl tedy považován za nedostižného umělce své doby. Je zajímavé, že z uvedených mistrů se nejvíce blíží Kreislerovu pojetí Jascha Heifetz, David Oistrach, Shlomo Mintz a Gidon Kremer. Každý po svém, ale každý má v tónu podobnou „slzu“, vnitřní prožitek a vklad, nadto Kreisler vyniká také slovy nepostižitelnou elegancí, galantností až smyslností. Snad proto visí pomyslný otazník nad zařazením pověstných Kreislerových „kousků“ v podání Anne-Sophie Mutter – přes všechno její umění je znát, že to opravdu není její „šálek čaje“. Také Ricci působí příliš akademicky a jeho hra je oproti Kreislerovi respektive v jeho repertoáru poněkud zatěžkaná. Oistrach naopak přináší i kus slovanské vřelosti, což jeho hru příjemně ozvláštňuje. Francouz Ferras má sice jiný pohled, ale talent a osobnost nezapře. O Heifetzovi, Mintzovi a Kremerovi netřeba dlouze debatovat, u nich je ta pověstná „slza“ zcela evidentní a působivá. Přes všechnu krásnou hudbu, kterou dramaturgie vybrala včetně Dvořákovy Humoresky a Slovanského tance e moll , Čajkovského, Glucka, Fallu, Granadose a další, je třeba především i po tolika letech vzdát čest mistru, který uměl nejen výborně hrát na housle, ale dokázal oslovit a oslnit posluchače svým charizmatem, které bylo součástí jeho umění, a celá jeho osobnost byla součástí skladeb, jimiž okouzloval.
Body: 5 z 6
