Alfredo Mariotti – basbaryton, Ugo Benelli – tenor, Anna Maccianti – soprán, Mario Basiola – baryton, Augusto Frati – tenor, Emma Bruno de Sanctis – soprán, Flora Raffanelli – mezzosoprán, Alberto Rinaldi – baryton, Mario Guggio, Coro e Orchestra del Maggio Musicale Fiorentino, Coro e Orchestra del Teatro La Fenice, Ettore Gracis. Produkce: Otto Gerdes. Text: A, N, F. Nahráno: 10/1964, Florence, Teatro Comunale (Don Pasquale), 10/1964 Venice, Teatro La Fenice (Il campanello). Vydáno: 2006. TT: 81:03, 77:16. AAD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 5631 (Universal Music).
Edice Opera House oživuje vybrané položky z katalogu Deutsche Grammophon, které buď dlouho nebyly k dispozici, anebo se na CD ještě neobjevily. To je také případ nahrávky dvou komických oper Gaetana Donizettiho: Dona Pasquala a jednoaktovky Il campanello di notte . Oba snímky, na nichž se podíleli výhradně italští umělci, vznikly během října 1964 ve Florencii a Benátkách.
V katalozích gramofonových firem najdeme snímky Dona Pasquala se slavnějšími jmény – například EMI má komplet s Riccardem Mutim a Sestem Bruscantinim. Recenzovaný snímek je z dnešního pohledu ukázkou standardní dobové produkce, a to ukázkou celkem kvalitní, i když nikterak výjimečnou. Výkony všech sólistů v Donu Pasqualovi působí lehce a samozřejmě. Basbarytonista Alfredo Mariotti jako Don Pasquale, Mario Basiola jako Malatesta, Anna Maccianti jako Norina a především tehdy ceněný „tenore di grazia“ Ugo Benelli jako Ernesto tvoří vyrovnaný ansámbl, nicméně z Dona Pasquala by se dalo vykřesat více komediantské jiskry. Něco podobného platí i o hře orchestru Maggio Musicale Fiorentino , který diriguje Ettore Gracis : je lehká a kultivovaná, ale bez větší vervy.
Zatímco s Donem Pasqualem se posluchač, respektive divák běžně potkává, aktovka z roku 1836 Il campanello di notte (neboli Noční zvonek) může být pro leckoho objevem. Koneckonců Donizetti zanechal téměř sedmdesát jevištních děl, a pokud jde o komické opusy, drží se na repertoáru kromě Dona Pasquala hlavně Nápoj lásky. Noční zvonek, jehož libreto Donizetti napsal sám podle francouzské předlohy, spojuje s Donem Pasqualem zlomyslný žert, spáchaný na postarším zájemci o ženitbu. V tomto případě se bohatý lékárník Don Annibale žení s mladou Serafinou, k velké nelibosti nevěstina bývalého milence Enrika. Ten ukuje pomstu: o svatební noci zvoní v nejrůznějších převlecích u vchodu a dožaduje se medikamentů. Nebohý lékárník musí podle zákona vyhovět, a nestihne tak splnit novomanželské povinnosti. Hned ráno přitom odjíždí na obchodní cestu. Tady opera končí a pointa je ponechána na divákovi. Hudba je donizettiovsky perlivá, melodická, figurky a situace vtipně vystiženy. Roli napáleného ženicha opět vytváří Alfredo Mariotti, jehož komické scénky s Albertem Rinaldim v roli žárlivého Enrika, předstírajícího tu zpěváka, tu starce, jsou opravdu půvabné. Jenže zase: je to pěkně zazpíváno, ale chtělo by to ještě víc energie a vtipu jak v přednesu zpěváků, tak v doprovodné hře orchestru divadla La Fenice , který opět vedl Ettore Gracis. Suma sumarum, nahrávka v sobě skrývá slušnou úroveň za budgetovou cenu.
Body: 3 z 6
