Luciana Serra – soprán, Angelo Romero – bas, Giuseppe Morino – tenor, Elena Zilio – alt, Enrico Fissore – bas, Silvana Manga – mezzosoprán, Orchestra Sinfonica e Coro di Milano della RAI, Carlo Felice Cillario. Produkce: neuvedeno. Text: A, N, I, libreto pouze italsky. Nahráno: live, 1988, Bergamo. Vydáno: 2007. TT: 66:23, 56:15. DDD. 2 CD Nuova Era 224184 (distribuce Bohemian Music Service).
V severoitalském Bergamu se o svého rodáka Gaetana Donizettiho systematicky starají. Už v roce 1931 zde vznikl festival, který vedle tří italských operních novinek zařazoval i nová uvedení některé z Donizettiho oper. A od 80. let probíhá v Bergamu každoroční festival věnovaný Donizettimu. Dostává se tak i na jeho opery, které jsou spíše lahůdkami pro donizettiovské nadšence než opusy, které by reprezentovaly mistrovství tohoto italského skladatele vrcholného období belcanta.
Opera Gianni di Parigi vznikala oproti běžnému dobovému standardu jednak dlouho (podle výzkumů švédského muzikologa Anderse Wiklunda mezi lety 1828 až 1830) a také bez konkrétní objednávky – Donizetti doufal, že titulní role zamýšlená pro údajně fenomenálního tenoristu Rubiniho mu právě prostřednictvím tohoto pařížského idolu pomůže prosadit se v této operní mekce tehdejší Evropy. Donizetti už měl v té době za sebou svá učednická léta, téměř polovinu ze sedmdesátky svých dokončených oper a kompozici Anny Boleny, která mu otevřela cestu do světa; k jeho nejznámější opeře – Nápoji lásky (premiéra 1832) se teprve schylovalo. Gianni di Parigi byl pak uveden v milánské Scale až v roce 1839 bez Donizettiho vědomí a souhlasu (i honoráře).
Jakkoli libreto Felice Romaniho budí dojem ukotvení ve francouzské historii 14. století před nástupem na trůn Jeana II., příběh je ve stylu raně romantické poetiky zcela smyšlený – mladý nástupce trůnu si chce prověřit svoji nastávající princeznu navarrskou a inkognito coby bohatý měšťan uspořádá velkolepé „náhodné“ setkání v zájezdním hostinci, které vyústí do milostného happy endu. Podtitul melodrama ve dvou dějstvích je dnes matoucí – podobně jako Nápoj lásky je zde pro Donizettiho typická kombinace rossiniovské komiky a sentimentality, která nám středoevropanům připadá poněkud italsky sladkobolná. Třebaže je Gianni di Parigi spíše přehlídkou dobových operních konvencí a zejména úvodní sinfonia rozhodně nevyniká invencí, opera obsahuje hudební čísla nejvyšší technické náročnosti, ba dokonce závěrečné rondo Princezny navarrské je považováno za jednu z nejvirtuóznějších Donizettiho sopránových partií. Zejména trojice hlavních rolí prověří u interpretů pěvecké schopnosti a zvládnutí techniky belcanta se všemi jeho finesami.
Nahrávka opery Gianni di Parigi zachycuje téměř dvacet let staré představení v Bergamu. Vypjatou vysoko posazenou tenorovou titulní roli Gianniho zpívá Giuseppe Morino , který býval oceňován jako autentický nástupce právě Rubiniho pěveckého stylu. Jeho interpretace se vyznačuje nosnou kantilénou i pohyblivostí, skvělé jsou jeho skoky do vysokých pianissim a rozvíjení drženého tónu. Průrazný „akrobatický“ soprán belcantové specialistky Luciany Serry má suverénní předpoklady pro zvládnutí onoho „vražedného“ partu Princezny navarrské s brilantními koloraturami a širokou škálou výrazu od jemné lyriky stupňované do dramatismu. Angelo Romero s pružným buffo basem je znamenitým Vrchním majordomem. Trojici hlavních protagonistů doplňuje Enrico Fissore jako hostinský Pedrigo a mezzosopranistka Elena Zilio se může blýsknout v Olivierově baladě.
Srovnání s nahrávkami vydavatelství Opera rara, které se specializuje na neznámé italské opery vrcholného období italského belcanta první poloviny 19. století a má ve svém katalogu 14 málo známých Donizettiho oper, není tak docela fér, protože Opera rara připravuje vycizelované studiové snímky. Nicméně právě technická kvalita záznamu a jeho dalšího zpracování je největší slabinou nahrávky bergamského Gianniho di Parigi. Milánský Symfonický orchestr a sbor RAI pod taktovkou Carla Felice Cillaria zní hřmotně až těžkopádně, hluky z představení jsou hodně rušivé a vyváženost pěveckých hlasů kolísá. Určitým nedostatkem je i to, že booklet sice obsahuje základní pojednání o opeře v angličtině, italštině a němčině, libreto je pouze v originální italštině a chybí i snazší orientační propojení mezi tracky a libretem.
Body: 3 z 6
