Georg Fridrich Händel – Amor e Gelosia

11. 7. 2005

(Händel operatic duets)

Patrizia Ciofi – soprán, Joyce Di Donato – mezzosoprán, Il Complesso Armonico, Alan Curtis. Produkce: A. Lanceron. Text: A, F, N. Nahráno: 6/2003, Montevarchi (Itálie). Vydáno: 2004. TT: 73:33. DDD. 1 CD Virgin Veritas 7243 5 45628 (EMI).

Nahrávka s áriemi G. F. Händela se stala téměř povinnou výbavou všech zpěváků, kteří se specializují na barokní hudbu. Důvodů je celá řada: slavný autor, působivé skladby, přístupné edice a – narozdíl od J. S. Bacha – možnost výběru i technicky méně náročných kousků výrazného efektu. Mnohem méně pozornosti bylo dosud věnováno duetům, snad proto, že zpravidla nevyžadují tenor tak jako jejich oblíbené romantické protějšky. Z Händelových duetů byly dosud realizovány především slavné skladby komorní, Amor e Gelosia (Láska a Žárlivost ) se svými 14 operními duety tedy spíše zaplňuje jedno z posledních bílých míst diskografie. Vedle čísel z oper jako Serse nebo Rinaldo jsou zastoupeny i tituly mnohem méně známé – Poro , Muzio Scevola , Sosarme , Atalanta a další. Škála výrazu je samozřejmě odlišná než u árií, ale přesto bohatá a zajímavá. Duet jako milostné souznění, radostné přitakávání, ale i hádka nebo loučení milenců – to vše v podmanivém zhudebnění, jak jen lze u Händela očekávat. Kromě jedné sinfonie, velmi homogenně zapojené do kontextu, jsou připojeny i duetům předcházející recitativy, což je jen ku prospěchu věci – posluchač má možnost mnohem lépe pochopit smysl celé situace, ocenit skladatelovo zhudebnění i interpretaci. Celý snímek připravil Alan Curtis , tedy jeden z nejvýraznějších interpretů italské barokní opery. Sólisticky redukovaný orchestr Complesso Armonico zní pod jeho řízením jemně, elegantně, bez větších vzruchů, ale stále živě. Co do charakteru výrazu mají rozhodující slovo zpěvačky – sopranistka Patrizia Ciofi a mezzosopranistka Joyce Di Donato . Obě mají příjemné a kompatibilní barvy hlasu a scházejí se i v míře afektu. Patrizia Cioffi však někdy musí krotit svůj hlas a tendenci k silnému vibratu, ještě rušivější jsou pak občasná glissanda nebo příležitostný šustot. Zajímavější z dvojice je podle mého soudu Joyce Di Donato (na titulní fotce vpravo). Její mezzo je možná méně průrazný, ale lahodnější, ve středních a nižších polohách lehce temný a jemně se zesvětlující ve výškách, aniž by zde výrazně těžkl nebo vibroval, či se snad stal ostrým, jak se někdy stává. Poslední poznámku věnujme bookletu: průvodní esej zajímavá, zpěvní texty přeloženy jen do angličtiny, o interpretech ani slovo. Výsledný verdikt je zřejmý: nepatříte-li mezi nezřízeně náročné hedonisty, potom vám Láska a Žárlivost udělají nepochybně radost.