Linda Pedrillo – soprán, Mark Bleeke – tenor, William Hite – tenor, Gerald Thomas Gray – tenor, Florian Boesch – baryton, Musica Angelica Baroque Orchestra, Martin Haselböck. Produkce: Klaus Feldmann. Text: N, A, F. Nahráno: 2/2007, Mary Chapel, Mount St. Mary's College, Los Angeles. Vydáno: 2007. TT: 90:00. DDD. 2 CD M.A.T. Music Theme Licencing 60183 (distribuce Bohemian Music Service). Alternativa: Gardiner (Archiv Produktion), Christie (Erato).
Dirigent (a také známý varhaník) Martin Haselböck má při koncipování svých vokálně instrumentálních nahrávacích projektů podobnou filozofii jako Gardiner, Curtis nebo McCreesh. Jde mu o celek, takže pro něj není důležité, aby sólisté byli hvězdami, ale aby vznikl homogenní tým, který bude s pochopením realizovat jeho interpretační vizi. I v tomto případě nejsou sólisté hvězdami a samy o sobě to jsou hlasy velmi dobré, nikoliv však celosvětově mimořádné. Ovšem zpívají přesně, čistě, lahodně a jejich souzpěv je perfektní (viz například působivé trio The flocks shall leave the mountains , kde do lyricky melancholického dueta Galatey a Acise vstupuje zlostně vášnivými vstupy Polyfemos). Nicméně Händlově hudbě dávají sólisté, kteří vytvářejí i doslova komorní sbor, vše, co od ní očekáváte. (Například „holubičí“ árie Galatey As when the dove laments her love je v podání Lindy Pedrillo velmi dojemná.) Musica Angelica Baroque Orchestra z Los Angeles hraje výborně a pod vedením dirigenta dokázal soubor postihnout jak lyrickou, pastorální rovinu, jež se odvíjí jednak od „čisté“ přírody, jednak od milostného vztahu Acise a Galatey, tak i napětí a drama, jehož nositelem je záštiplný Polyfemos, které vyústí ve vraždu Acise. Patnáctičlenný ansámbl má barevně bohatý zvuk; zvláštní ocenění si zaslouží medově znějící hoboje. Pro mě opět potvrzení rostoucí úrovně amerických barokních souborů. Martin Haselböck měl při volbě svého týmu opět šťastnou ruku.
Samotná hudba nepotřebuje příliš slovního popisu. Jedná se o oblíbené dílo, které je ve své prostotě prostorem pro střet pastorálnosti a dramatu, prvků oratoria a opery, koexistence dramatických recitativů a širokodeché melodiky árií. Proto je interpretační přístupnost šalebná. Haselböckovi se podařilo vytvořit velmi přesvědčivou nahrávku, která se mezi konkurencí rozhodně neztratí. Ještě je třeba dodat, že pozoruhodně dobrá je i technická kvalita nahrávky, že se jedná o čistě anglickou verzi díla z roku 1718 (autorem libreta byl John Gay, tvůrce Žebrácké opery), že katalogové číslo, které zde chybí, je HWV 49 a že se dvouaktové dílko údajně hrávalo i v maskách.
Body: 5 z 6
