Lawrence Zazzo – kontratenor, Veronica Cangemi – soprán, Marianna Pizzolato – mezzosoprán, Max Emanuel Cencic – kontratenor, Filippo Adami – tenor, Neal Banerjee – tenor, Antonio Abete – bas, Il Complesso Barocco, Alan Curtis. Produkce: A. Lanceron. Text: A, N, F. Nahráno: 4/2005, Tonhalle, St. Gallen. Vydáno: 2007. TT: 71:53, 77:26. DDD. 2 CD Virgin Classics 094636548326 (EMI).
Světová senzace anebo nějaký marketingový trik? To si možná – a zcela právem – říkají návštěvníci kamenných i webových obchodů s klasickou hudbou, kde se jim nabízí zcela neznámý titul – G. F. Händel: Fernando . Jen největší händlofilové budou asi vědět, že Fernando, re di Portogallo je původní název opery, kterou tento skladatel komponoval v roce 1732, ale nakonec uvedl na scénu King`s Theatre jako Sosarme. Původní lokalizaci historického středověkého Portugalska Händel v průběhu kompozice změnil na poněkud fiktivní starověký Přední východ. Důvody lze jen tušit, ale jako nejpravděpodobnější se nabízí obavy z případné reakce oficiálních míst. Anglie měla s Portugalskem poměrně dobré vztahy a Händel, po neúspěchu předchozí opery Ezio, nechtěl nic riskovat. Ať tak či onak, faktem je, že portugalský král Dionisius je v libretu (anonymní úprava textu od Antonia Salviho) líčen poněkud zbrkle a ne zrovna jako moudrý, zkušený vladař, což by spolu s postavou intervenujícího španělského krále Fernanda (jakkoliv vznešeně motivovanou) nemuselo být shledáno zrovna nejvhodnějším. Pro ty, co se snad s touto operou ani v jedné verzi ještě nesetkali, připomeňme v krátkosti děj: Dionisius má dva syny, z nichž Sancio je nemanželský, ale trochu oblíbenější, což jeho děda Altomara přiměje k pokusu prosadit jej na trůn. Dělá to, jak se u politického zloducha dá očekávat – lstivě: poštve právoplatného dědice trůnu Alfonsa proti jeho otci a oba se snaží zlikvidovat. Díky značné horkokrevnosti a tvrdohlavosti Alfonse i Dionisia se libretistovi celkem bez obtíží podařilo natáhnout děj přes tři akty a vše vyhrotit až v souboj otce a syna. Jak to nakonec dopadne, samozřejmě neprozradím, ale ujišťuji, že všichni, i milovníci thrillerů, si přijdou na své – nechybí ani prolití královské krve. Přestože Fernando se od Sosarme liší především v rovině textové, veřejnost musí být Alanu Curtisovi za jeho zájem o původní verzi vděčná. Nahrávek Sosarme je velmi málo a špatně dostupných, opera přitom obsahuje spoustu krásné hudby i hudebně-dramaticky pozoruhodná místa. Pěvecké obsazení Curtisovy nahrávky je poměrně kvalitní, přesto však místy budí rozpaky. Jestliže tenorista Filippo Adami obtížnou roli Dionisia zastal se ctí, jeho kolega Neal Banerjee jako Alfonso po vícekrát nemile překvapí barvou a téměř mluveným tónem. Naopak velmi příjemný sametový témbr má mezzosopranistka Marianna Pizzolato coby Isabella. Lawrence Zazzo představuje takřka učebnicový typ kontratenoristy „anglického typu“ – světlejší, lehký, ideální v milostných duetech, méně v heroických polohách své titulní role. Zajímavý kontrast představuje Max Emanuel Cencic (kdysi začínající kariéru coby sopranista, zde však v altové poloze a s plným témbrem velmi blízkým ženskému altu), jehož Sancio je výrazně emotivní. Antonio Abete , basista známý z řady projektů staré hudby, si posluchače opět získá krásným hlasem; v áriích však postrádám větší promítnutí záporného charakteru role Altomara. Veronica Cangemi (Elvida) má pěknou koloraturu a oslňuje především krásnými flétnovými tóny a pianissimy, větší variabilita výrazu by však této hlavní ženské roli prospěla. Naznačené nedostatky Curtisovy nahrávky jsou převážně výrazového, dramatického rázu – zůstává otázkou, do jaké míry jsou spojeny již s volbou konkrétních interpretů a nakolik s vlastní prací ve studiu. V této souvislosti je také třeba zmínit některé nepříliš dobře působící změny ve snímání zpěváků a napojení v recitativech (například Scena II, Atto I). Brilantní hra orchestru, dobře zvolená tempa, vkusné ozdoby a celkové pojetí Händelovy partitury, dramatické, ale vždy pečlivé a elegantní, udržují ovšem dojem na vysoké úrovni – nuže, nezbývá tedy než doplnit diskotéku o Fernanda!
Body: 5 z 6
