Inger Dam-Jensen, Andreas Scholl, Christophe Dumaux, Tuva Semmingsen, Bo Kristian Jensen, Palle Knudsen, Concerto Copenhagen, Lars Ulrik Mortensen. Režie: Francisco Negrin. Text: A, N, F, dánsky. Nahráno: live, 10/2008, The Royal Danish Opera, Kodaň, Dánsko. Vydáno: 2009. TT: 102:00, 102:00. Obraz. formát: 16:9 Anamorphic Widescreen NTSC/PAL compatible. Zvuk. formát: LPCM Stereo, DTS 5.0 Surround (opera), Dolby Stereo (bonus). 2 DVD Decca 074 3348.
Georg Friedrich Händel, rodák z Halle a současník Johanna Sebastiana Bacha, se věnoval operní tvorbě od počátku svého působení v Hamburku od roku 1704. Opera se stala jeho osudem až do třicátých let 18.století, kdy po několika nezdarech skladatel přenesl své kompoziční umění do jiného žánru vokální hudby, oratoria. Jeho Mesiáš je přímo synonymem oratoria a vzorem pro další generace. Velký ohlas zaznamenal Händel s operou poprvé v Londýně, kam často zajížděl a nakonec i přesídlil ve službách hannoverského kurfiřta uvedeného na anglický trůn jako Jiří I. Dvacátá léta 18. století patří v jeho operním díle k nejplodnějším a na antický námět, v baroku tolik oblíbený, napsal více než polovinu svých oper. Partenope je právě jednou z nich, libreto vychází z mystických dob válek mezi Řeckem a Římem, královna Partenope měla být dle dochovaných antických pramenů zakladatelkou Neapole (město bylo ještě ve starších dobách uváděno právě pod jejím jménem). Záměrně komplikovaný děj, záměny, převleky, nedorozumění – to vše vyústí ve smírném závěru s vítězstvím lásky, o niž se především v celém příběhu jedná. Vynikající výkon ansámblu Concerto Copenhagen s dirigentem a cembalistou L. U. Martensenem hraje v live nahrávce z Dánské královské opery v Kodani skutečně hlavní roli, jeho interpretace je velmi vyrovnaná a profesionální. Sólisté v čele s Inger Dam-Jensen v roli neapolské královny Partenope a především Andreas Scholl jako Arsace, princ Korintský, jsou povětšinou velmi zdatnými interprety barokních árií a prokazují dobrou zkušenost v tomto oboru. Fiktivní přenesení antického děje režií do současnosti v kostýmech i střídmá, esteticky vytříbená scéna prokazují, že dobré pěvecké výkony a podání orchestru skutečně mohou s dnešním výtvarným stylem souznít. Jedinou vadu na kráse vidím ovšem ve zvukové stránce live nahrávky (kupodivu v tiráži není ani zvuková režie uvedena). Rozmístění mikrofonů se ukázalo jako nepříliš šťastné, snímání hlasů sólistů nemá vyrovnanou úroveň a bohužel jsou zaznamenány i dosti rušivé zvuky při pohybu na jevišti, což preciznímu nastudování i kvalitnímu provedení Händelova díla zbytečně ubírá na působivosti.
Body: 4 z 6
