Rosemary Joshua, Emma Bell, Lawrence Zazzo, Jeremy Ovenden, Michael Slattery, Finnur Bjarnason, Henry Waddington, Gidon Saks, RIAS-Kammerchor, Concerto Köln, René Jacobs. Produkce: Harmonia mundi a WRD 3 (Richard Lorber). Text: A, F, N. Nahráno: 11/2004, Teldec Studio Berlin. Vydáno: 2005. TT: 2:30. 2 SACD Harmonia mundi HMC 801877.78 (distribuce Classic).
Oratorium Saul patří mezi Händelovo prvotřídní zboží. Slovo zboží je zde na místě, hovoříme totiž o kompaktních deskách a Saul je jistě slušný prodejní artikl. Není skoro rok, aby se na trhu neobjevila nová nahrávka Saula, který společně s Israelem v Egyptě , Jephtou a Solomonem (Mesiáš je mimo kategorii) vévodí mezi četnými Händelovy oratorii. Belgičan René Jacobs pracuje téměř výhradně s německými tělesy, a tak je tomu i tentokrát. Berlínský (Akademie) nebo Freiburgský orchestr (Barockorchester) docasně vyměnil za Concerto Köln , avšak původně rozhlasový berlínský komorní sbor RIAS-Kammerchor patří k jeho vyvoleným sborům.
Händelova oratoria mají několik předností, kterými se liší od oratorií jiných skladatelů. Tak jako starší italská oratoria jsou i Händelova dost silně ovlivněna operami, takže mají silný dramatický náboj. U Händela jsou sborové partie mnohem důležitější než u konkurentů a navíc se Händel uměl mistrně přizpůsobit hudebnímu stylu té které země, v níž oratorium vzniklo (Itálie, Německo, Anglie). Všechny tyto trumfy najdeme v Saulovi, který byl poprvé předveden v londýském King's Theatre 16. ledna 1739.
Jsme zvyklí, že Jacobs většinou přichází s málo známými, až neznámými, skladbami převážně z barokního období, které nelze porovnávat s jinými nahrávkami, protože se většinou jedná o „first recording“. Tentokrát porovnání neujde a abych zůstal objektivní, budu porovnávat také jen s poměrně referenční nahrávkou Paula McCreeshe z roku 2004 (Archiv Produktion). Musím vás ale zklamat, výsledek, alespoň pro mne, zůstává nerozhodný a není to žádná vytáčka. Jestliže porovnáváme určité jednotlivosti, lze se přiklonit k jedné či druhé nahrávce, ale celkový součet je zhruba stejný, a tak záleží na vás samotných, preferujete-li sólisty nad sborem nebo opačně.
Sólisté: Paul McCreesh měl zde asi jednodušší volbu než René Jacobs (doprovází na cembalo). Většina pěvců je vázána exkluzivními smlouvami u jednotlivých firem. Faktem je, že Deutsche Grammophon, jehož filiálkou je Archiv Produktion, dnes globalizován do Universalu, má větší možnosti než Harmonia Mundi. Například Andreas Scholl (pro mne pořád vévodící kontratenor) před léty právě odešel z Harmonia mundi do Universalu, kde má větší možnosti (a asi i honoráře). To znamená, že i když Jacobs má k dispozici většinou výborné sólisty, těžko se vyrovnávají kalibru právě takového Scholla, ale i Padmorea, Agnewa či Argenty na nahrávce McCreeshe. Přesto je Gidon Saks skvělý Saul, Lawrence Zazzo stejně dobrý David a i ženská dvojice Joshua /Bell se blíží dvojici Argenta/Gritton. Škoda, že Ovenden má tak mečivý tenor. Fotbalově shrnuto: Jacobs-McCreesh 0:1.
Sbor: McCreesh používá vlastní sbor Gabrieli Consort, který má 24 členů. RIAS Jacobse je jen o málo větší. Tady se přikláním k německému sboru, který je jasně homogennější a zvukově vyváženější než Angličané. Shrnuto: Jacobs-McCreesh 1:0.
Orchestr: Mezi orchestry – oba samozřejmě hrají na dobové nástroje – jsem nenašel vítěze. Jsou pasáže, kde se mi zdá Concerto Köln o chloupek lepší, ale jinde bych dal přednost Gabrieli Players. Shrnuto: Jacobs-McCreesh 1:1.
Dirigenti: Ani tady nevidím žádné velké rozdíly, pojetí i tempa jsou přibližně stejná.
Zvukově mně připadá nahrávka Harmonia mundi plnější, Archivu sušší. Jestliže se rozhodnete pro novějšího Jacobse nebo o málo staršího McCreeshe, neproděláte, oba mají příznivcům barokní hudby co říci.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
