George Mraz – kontrabas, Emil Viklický a Karel Růžička – klavír, Rudolf Dašek – kytara, Ivan Smažík – bicí. Vydáno: 2005 v edi ci Jazz na Hradě. TT 50:49. 1 CD Multisonic 31 0648-2.
Jam session veteránů české jazzové moderny, k nimž dnes už nutno počítat také o něco mladšího Emila Viklického , nemůže zklamat nikoho, kdo pochopil, co je základem metody muzicírování zvané jazz. Navíc – protagonisté jazzového příběhu na Hradě patří k naší hudební smetánce obecně, byť mezi hlavní postavou a domácí scénou politické poměry na dlouhý čas vztyčily železnou oponu.
Všichni vyznávají bohatství harmonie, podmanivost melodičnosti a swingující rytmus, což krásně předesílá už úvodní krátké Mrázovo sólo na lidovou notu Zaleť sokol, biely fták . A tento zpěvný úvod posluchači téměř splyne s následným duetem Mráze s Karlem Růžičkou v songu J. F. Cootse For All We Now , kdysi tak oblíbeným standardem nahraným např. Heathem, Stittem, Getzem, Brubeckem či Montgomerym. Obdobně hladivě působí My Foolish Heart geniálního V. Younga hraná Mrázem s Viklickým. Autorsky se Mráz předvede ve dvou skladbách. V Picturesque svou atmosférou rozeznívá hold živočišnosti jazzu, zatímco zamyšlené Blues For Sarka , v jehož úvodu nám připomene, že basa patří původem ke smyčcovým, nikoli drnkacím nástrojům, nutí sólisty k ponorům do vlastní duše. Bopovou erupcí okořeněnou připomínkou toho divočejšího z dědictví stylů klasického období jazzu je Monkova Rhythm-A-Ning v dialogovém podání obou klavíristů, Viklického a Růžičky. Rudolf Dašek , našimi producenty zcela opomíjená hvězda minimálně evropského jazzu, a budu to připomínat donekonečna, přispěl tématem Rodinný portrét pro intimní rozhovor s Mrázem. Zvukovou pohodu celé nahrávky ještě podtrhuje nevtíravé užití Smažíkových bicích. Závěr patří celému kvintetu v Růžičkově roztančeném Streamin' , čímž nám mimochodem připomene, že jeho nápady patří k tomu nejdokonalejšímu, co vzniká na scéně našeho moderního jazzu.
Vydavatel: Multisonic
Stopáž: 50:49
Body: 4 z 6
