Anna Netrebko, Rolando Villazón, Nicol Cabell, Boaz Daniel, Stéphane Degout, Vitalij Kowaljow, Chor des Bayerischen Rundfunks, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Kinderchor des Stadttheaters am Gärtnereplatz, Bertrand de Billy. Produkce: Christopher Alder, Ute Fesquet. Text: A, N, F. Nahráno: live, 4/2007, Philharmonie im Gasteig, Mnichov. Vydáno: 2008. TT: 52:36, 52:51. DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 6600 (Universal Music). Alternativa: Freni, Pavarotti, Karajan (Decca), De los Angeles, Björling, Beecham (RCA Victor).
Bohéma není jen Pucciniho mistrovským opusem, pro řadu lidí dokonce synonymem pro operu, ale také platformou pro legendární pěvecké dvojice: Dame Nellie Melba – Enrico Caruso, Maria Callas – Giuseppe di Stefano, Renata Tebaldi – Carlo Bergonzi, Victoria de los Angeles – Jussi Björling, Mirella Freni – Luciano Pavarotti, Angela Gheorghiu – Roberto Alagna nebo Ramón Vargas. První dekáda 21. století objevila další dvojici, která magnetizuje davy operních fanoušků i média: Anna Netrebko – Rolando Villazón . Podstatné však je, že hudba a syžet dávají zpěvákům možnost vydat ze sebe to nejlepší. Na audio nahrávce je to o to těžší, že musejí všechna výrazová pnutí a citové proměny vyjádřit pouze hlasem. To v plnosti dokázali zatím jen „vyvolení“. Text a hudba se doplňují naprosto dokonale. Scény z prostředí umělců, kteří stále doufají v prosazení, rychle se proměňující hudba, jež přesně charakterizuje nejen osoby, ale i nálady, geniální melodické zastřešení – to dělá z Bohémy perlu romantické opery. Předností recenzované nahrávky je vyrovnanost. I vedlejší role obsadili producenti výbornými umělci. Už jenom výkony Nicole
Cabell (Musetta) a Boaze Daniela (Marcello) jsou excelentní. Hodně nadstandardní je hra orchestru a zpěv obou sborů. Samozřejmě v centru jsou představitelé hlavních rolí. Kdybych vnímal oba výkony jen a jen pěvecky, tak bych dal přednost několika kreacím minulosti, nicméně opera je bohatá struktura vzájemně propojených faktorů. Výrazové schopnosti Netrebko a Villazóna jsou hodnotou, s jakou se dnes setkáváme jen výjimečně. (Proto si dle mého názoru zaslouží nejvyšší hodnocení.) Oni svým hlasem příběh vyprávějí tak sugestivně, že když zavřete oči, tak jako byste se ocitli v Metropolitní opeře, v Covent Garden nebo v sále mnichovské Philharmonie. Ve vypjatém závěru, kdy Mimi umírá a Rodolfo se zoufalým výkřikem padá k zemi, jako byste spoluprožívali drama v divadle. Je to něco těžko popsatelného. Je dobře, že i v době, kdy má gramofonový svět tak vážné ekonomické problémy, ještě občas vznikají nákladné operní komplety (v tomto případě se jednalo o zvlášť luxusní rozpočet), nové vidění velkých romantických titulů, které si zaslouží naši pozornost.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
