Hudba: Adolphe Charles Adam
Choreografie: David Blair podle Julese Perrota a Jeana Coralliho
Scéna: Georges Wakhevitch a Bernado Ballester
Kostýmy: Peter Hall a Jeanne Renucci
Carla Fracci, Erik Bruhn, Bruce Marks, Toni Lander, American Ballet Theatre, Orchester der Deutschen Oper Berlin, John Lanchbery. Režie: Hugo Niebeling a David Blair. Text: A, N, F. Nahráno: 1968, Bronston Studios Madrid, UFA Studios Berlin. Vydáno: 2005. TT: 90:00. Obraz. formát: NTSC/Colour/4:3. Zvuk. formát: PCM Stereo/ DTS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 0734069 (Universal Music).
Romatický balet Giselle francouzského hudebního skladatele A. Ch. Adama patří do zlatého fondu baletního umění. Již 166 let od premiéry v pařížské Opeře roku 1841 se vrací na jeviště divadel celého světa, aby dojímal diváky příběhem o lásce „až za hrob“. Primabaleríny a tanečníci oboru „danceur noble“ i „demi-caractere“ v něm uplatňují své mistrovství taneční techniky a uměleckého výrazu, cit pro styl a pravdivost interpretace. Mezi osobnosti, které se zařadily na přední místo v žebříčku představitelů tohoto romantického baletu, patří italská prima ballerina Carla Fracci (narozena v Miláně 1936) a dánský tanečník a baletní mistr Erik Bruhn (narozen v Kodani 1928, zemřel v Torontu 1983). Oba se setkali v USA, kde působili v American Ballet Theatre. Jejich noblesní, stylově čistá a technicky dokonalá partnerská spolupráce dosáhla vrcholu a mezinárodního ohlasu v inscenaci Giselle, kterou v roce 1968 uvedl britský choreograf David Blair podle původní koncepce Julese Perrota a Jeana Coralliho. Osobitý projev Carly Fracci byl označen jako „bella danza“ v protikladu k pojmu „bel canto“. Giselle v provedení American Ballet Theatre se stala základem úspěšného filmového zpracování, jehož hudební doprovod obstaral orchestr Německé opery v Berlíně a britský dirigent John Lanchbery. David Blair a režisér Hugo Niebeling se v něm pokusili převést bezprostřední účin živého baletního představení do filmového zpracování. Dotvořili reálnost prostředí prvního i druhého obrazu a filmovými střihy zvýraznili působivost dramatických akcí. Podařilo se jim zachytit prchavé fluidum baletního romantismu v podobě, jakou mu vtiskli Carla Fracci a Erik Bruhn. A že je to podoba umělecky přesvědčivá a dnes již legendární, to dokládá již třetí vydání této filmové, vskutku mezinárodní verze (1969, 1987, 2005). Booklet, editovaný Evou Reisingerovou, přináší stručnou historii díla.
Body: 5 z 6
