Giuseppe di Stefano – tenor, Hilde Gueden – soprán, Fernando Corena – bas, Renato Capecchi – baryton, Luisa Mandelli – soprán, Coro e orchestra del Maggio Musicale Fiorentino, New Symphony Orchestra of London, Coro e orchestra dell’Accademia di Santa Cecilia di Roma, Tonhalle-Orchester Zürich, Francesco Molinari-Pradelli, Dino Olivieri, Iller Pattacini, Franco Patané – dirigenti. Text: A, N, F. Vydáno: 2011. TT: 56:28, 41:02, 41:13, 63:33, 45:36. DDD. 5 CD Decca 478 2943 (Universal Music).
Společnost Decca připravila pro milovníky velkých hlasů skutečnou lahůdku v podobě sady 5 CD s nahrávkami legendárního Giuseppa di Stefana , jehož tenor byl (mimo jiné Lucianem Pavarottim a José Carrerasem) označován za snad nejkrásnější vůbec. Di Stefano, vedle Maria del Monaca nejoslavovanější italský tenorista poválečné éry, sice spolupracoval zejména s firmou EMI, nicméně pro Deccu nahrál komplety Nápoje lásky, Toscy, Giocondy a Síly osudu a album sicilských a italských písní. Všechny tyto záznamy patří ke klenotům dobové diskografie, Gioconda a Síla osudu (pod taktovkou Fernanda Previtaliho) však byly bohužel vydány na CD pouze jednou a dnes se, na rozdíl od ostatních uvedených, jen obtížně shánějí. Nový komplet Deccy (vydaný jistě k 90. výročí pěvcova narození) se skládá z nahrávek písní (původně album Torna a Surriento ), italských a francouzských árií a Nápoje lásky . Di Stefano navázal na velkou Carusovu tradici písňové interpretace a dovedl ji k absolutním vrcholům. Jeho jedinečně otevřený, lehký světlý hlas nejen s absolutní suverenitou pracuje s hudebním materiálem, založeným ponejvíce na širokodechých kantabilních frázích, ale též s básnickou a dramatickou kvalitou textů, jíž dodává nesrovnatelné hloubky a krásy. Jak napsal Carreras, Di Stefano vrátil opeře smysl pro text – jeho přednes vykazuje díky maximálnímu osobnímu prožitku obsahu smysl pro všechny nuance. Písně netvořily okraj, nýbrž jádro Di Stefanova repertoáru – jeho projev zůstal navždy prodchnut temperamentem rodné Sicílie, se vším belliniovským jasem i verdiovskou tragikou. Di Stefano z mnoha do té doby neznámých písní učinil nejen hity, ale především příběhy – zatímco dnes je tenoři zcela samozřejmě zařazují mezi přídavky svých koncertů, pěvci jako Caruso, Gigli, Schipa a Di Stefano jim dávali dnes obecně přijímaný charakter – z Di Stefanových obzvlášť „osobních“ zmiňme písně Firenze sogna, Addio, sogni di gloria nebo Sicilia bedda. Za vrchol písňové kolekce lze označit nezkrácenou (sedmiminutovou) verzi „Core ‚ngrato“. Nahrávka Nápoje lásky, kterou ve Florencii roku 1955 pořídil velký italský dirigent Francesco Molinari-Pradelli, patří už díky mimořádně šťastně zvolenému, dokonale souznějícímu týmu pěvců k vrcholům poválečné belcantové interpretace. Nedostižnou zůstává především kreace Fernanda Coreny – jeho podání postavy mastičkáře Dulcamary fascinuje inteligencí propojení nespoutané buffózní komiky s technicky ryzím, naprosto neexhibicionistickým pěveckým projevem, založeným, stejně jako v případě Di Stefana, na maximálním prožitku každého slova. Ukázkou nejvyšší profesionality je též výkon hvězdy vídeňského mozartovského ansámblu Hilde Gueden , jejíž křehký, čistý koloraturní soprán září ve všech polohách. Sytý baryton Renata Capecchiho se v úloze Belcoreho uplatňuje rovněž v plném souladu s jejím charakterem. Molinari-Pradelliho práce s pěvci i orchestrem zůstává svou precizností učebnicovým příkladem interpretační profesionality.
Body: 5 z 6
