Pittsburgh Symphony Orchestra, Michael Rusinek – klarinet, Andrés Cárdenes – housle sólo, Manfred Honeck – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno 9. – 11. 5. 2008 Heinz Hall Pittsburgh (live). Vydáno: 2010. TT 76:35. SACD. 1 CD Octavia Records 2008 OVCL-00388.
Mezi mými příbuznými, přáteli a známými je má afinita k vážné hudbě dobře známa, a tak jsem občas častován otázkami klasikou nedotčených blízkých osob, jakže to na těch symfonických koncertech (hlavně v zahraničí) vypadá a jakýže se tam hraje repertoár. Až se na mě zase někdo s podobnou otázkou obrátí, vtisknu mu do ruky recenzované CD, které je živým záznamem koncertu z května 2008 a které dobře poslouží jako instruktážně-motivační pomůcka k návštěvě současných filharmonických koncertů. V necelých osmdesáti minutách totiž přináší repertoár, s nímž se náhodný návštěvník symfonického koncertu snadno potká: předehru, tentokrát operní, instrumentální koncert, v případě tohoto snímku hraný ve světové premiéře, a symfonickou báseň, na tomto disku v podstatě v délce a struktuře šestivěté symfonie. Ještě než posluchač posuzovaného snímku po jeho spuštění pohodlně usedne, uzemní jej tři žesťové akordy úvodu k Verdiho opeře Síla osudu, zachvátí vír následujících smyčcových vln a přežene se kolem něj orchestrální bouře, která k aplausu strhla i publikum v Heinz Hall v Pittsburghu. Již ve Verdiho předehře se Symfonický orchestr Pittsburgh prezentuje jako přední, i když zvukově snadno rozpoznatelný americký orchestr s disciplinovanou smyčcovou sekcí, břesknými žesti a zvukově preferovanou skupinou bicích nástrojů. Fletcherův třívětý Klarinetový koncert s dobře známým sólistou Michaelem Rusinkem je posluchačsky vysloveně přístupné, přehledné, hráčsky patrně vděčné dílo s mnoha nepřeslechnutelnými hudebními amerikanismy. Přiznám se, že jsem se jeho prostřednictvím poprvé seznámil s tvorbou Alana Fletchera (1956) a zastyděl za počáteční obavy z neznámé novinky americké provenience. Většinu disku zabírá třičtvrtěhodinová Straussova symfonická báseň Život bohatýrův op. 40 , kterou si ve zvukovém formátu SACD a s kvalitní zvukovou aparaturou posluchač rozhodně vychutná, a to nejen v dynamicky vrcholných pasážích, jimž dominují intonačně spolehlivé žestě, ale i v houslových sólech Andrése Cárdenese , při hře orchestru v pozadí anebo nádherně vystavěném závěru v přejemné dynamice. Umělecké kvality pittsburghských symfoniků nalezly podle mého názoru ve Straussově partituře ideální prostor k prezentaci, což však lze říci o hře orchestru během celého poslechu. Živý záznam koncertu pak nese pečeť dirigenta z nejpovolanějších, jemuž je blízká operní nebo současná hudba i rozlehlé, opulentně a současně filigránsky instrumentované partitury Straussovy, totiž Manfreda Honecka , jehož je CD reprezentativní vizitkou.
Body: 5 z 6
