Enzo Mascherini, Giorgio Bardi Kokolios, Boris Christoff, Maria Callas, Orchestr a sbor Maggio Musicale Fiorentino, Erich Kleiber. Produkce: neuvedeno. Text: N, A. Nahráno: live, 1951, Maggio Musicale Fiorentino. Vydáno: 2004. TT: 55:00 + 56:44 + 57:13. AAD. Digital remastering. 3 CD Membran Music Ltd. 221925-348 (distribuce Bohemian Music Service).
Obálka trojalba s Verdiho Sicilskými nešporami vypadá lákavě a vzbuzuje vysoká očekávání: rekonstrukce historické nahrávky zachycuje živý záznam představení této Verdiho zřídka uváděné opery na jednom z nejprestižnějších hudebních festivalů – Florentském hudebním květnu roku 1951. Inscenace v Teatro Comunale byla tehdy postavena na čtveřici hvězd, které se staly legendami svých oborů a specialisty na Verdiho opery: Maria Callas v hlavní dramatické sopránové roli Eleny, řecký tenorista Giorgios Kokolios působící pod jménem Giulio Bardi jako mladý Sicilan Arrigo, italský barytonista Enzo Mascherini v roli francouzského guvernéra na Sicílii a bulharský basista Boris Christoff jako odbojný vůdce sicilského povstání Giovanni da Procida. Podle nadšeného potlesku lze soudit, že nastudování mělo obrovský úspěch. Jak inscenace tak nahrávka pod taktovkou další legendy – Ericha Kleibera – je také často citována v literatuře.
To vše lze ale při vlastním poslechu kompletu CD jen matně tušit. Je pravděpodobné, že již samotný dobový živý záznam byl málo kvalitní a digitální zpracování jej nemohlo zachránit. Při porovnání s živými historickými záznamy té doby – například z Bayreuthu – tento podává skutečně pouze orientační představu o provedení. Hlasy zní ploše, dutě, dynamika je eliminována, respektive forte části zní přehlušeně, vrcholná místa Verdiho partitury s ansámbly a sbory je slyšet jako chaotickou změť obtížně identifikovatelných zvuků a ruchů. Ani přiložený booklet příliš nepomáhá posluchačově orientaci. V přehledu stop chybějí role, které v jejich rámci zazní, v němčině a angličtině je uveden pouze obsah opery, stručné životopisné pojednání o Verdim (Sicilské nešpory jsou zmíněny jen ve výčtu jeho oper) a o Callas. Libreto, či alespoň rozpis hudebních čísel s obsazením, dobové ohlasy (případně i s fotkami) by byly minimálním standardem.
Nemá smysl na základě nahrávky zpochybňovat umění uvedených interpretů ani renomé florentského festivalu, neboť je neidentifikovatelné – kromě konstatování, že pěvci mají partiturou požadované hlasové rozsahy a že dirigent volil přiměřená, spíše patetičtější tempa. S klidným svědomím mohu tento historický záznam doporučit jen nejoddanějším příznivcům božské Callas či dalších sólistů, případně těm, kteří by museli zevrubně studovat interpretační nuance Sicilských nešpor v kombinaci s dobovou praxí 50. let. Obdivovatelům krásných hlasů a Verdiho melodií bych doporučovala zaměřit se na jiné nahrávky.
Vydavatel: Membran Music/BMS
Stopáž: 55:00 + 56:44 + 57:13
Body: 2 z 6
