Třiačtyřicetiletý Osby se nejnovějším projektem vrací do svého rodiště, vzpomíná na teenagerská léta, kdy objevoval jazz v nejdrsnějších nočních barech a samotným názvem desky St. Louis Shoes velebí elegantní boty, které se tam navždy naučil nosit: černé frajerské polobotky s bílým či jinak barevným vrškem. Co se repertoáru týče – na albu nalézáme většinou standardy (Ellington, Gershwin, Parker-Gillespie, W. C. Handy…) možná trochu neorganicky doplněné současným materiálem (Whirlwind Soldier Cassandry Wilson a Milton In Ebony Jacka DeJohnetta). Nejzajímavější je, že láskyplný vztah k tradici se tu střetává s osobností Osbyho jako tvůrce, který by se raději zpět neohlížel. A z tohoto ostrého vnitřního konfliktu srší výjimečné jiskry. Postmoderní doba si prostě diktuje podmínky neúprosně a právě kontrast historie a současnosti dodává Osbyho hudbě to správné ostří, protože přirozeně eliminuje sofistikovanost jeho tvůrčího slohu. Osby byl jako skladatel i aranžér mistrem důmyslné hudební architektury už v dobách, kdy kombinoval jazz s hip hopem a cítil se být jedním z proroků acid jazzu. Jeho přestup k výlučně akustické hudbě byl pak vlastně překvapující, nicméně důležité je, že duch historie dodává jeho stylu opět spontaneitu.
Na St. Louis Shoes Osby nabízí originální, stylově prapodivnou, avantgardním přístupem prosycenou hudbu, která v sólech překypuje nervním a bebopově střemhlavým jazzem v soudobém podání, nebo sází na magii vyvěrající z balad (Summertime , Whirlwind Soldier a The Single Petal Of A Rose ). V druhé skladbě, Parkerově a Gillespieho Shaw Nuff to pánové v sólech tak rozbalí, že by se člověk rád přenesl v čase do bebopové éry, stejně tak dvojité, totiž paralelní sólo Osbyho a Paytona naplní celou Bernie's Tune . Z historických kusů má však jednoznačně nejblíže k současnému Osbyho rukopisu i stylu improvizace Light Blue Thelonia Monka. Záliba v komplikovaně cítěných rytmech, husté, nepravidelně akcentované harmonii, rytmicky rozsekaných melodických linkách, posazených do harmonické nadstavby a funkově vzrušující kontrabas, to jsou například přednosti podání St. Louis Blues , možná nejsilnějšího tracku na albu. Je umístěno v samém závěru a na desce věnované tomuto městu nesmělo samozřejmě chybět.
Vydavatel: Blue Note / EMI – Monitor
Stopáž: 52:30
EAN: 0724358169928
Nahráli: Greg Osby – saxofony, Nicholas Payton – trubka, Harold O'Neal – piáno, Robert Hurst – kontrabas, Rodney Green – bicí
Body: 4 z 6
