Barbora Polášková – mezzosoprán, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Zdeněk Mácal – dirigent. Text: Č, A, N. Nahráno: 18.5.2010, Dům kultury, Jihlava, 20.2.2011, Smetanova síň Obecního domu, Praha. Vydáno: 2011. TT: 76:36. DDD. 1 CD ArcoDiva UP 0134-2 131.
Nahrávek Mahlerových symfonií je už dnes bezpočet. Z celé řady pak co do kvantity záznamů ve světě dominuje 1. symfonie . Vedle LP desky se 4. symfonií s Českou filharmonií a Karlem Šejnou (vůbec nejstarší českou mahlerovskou nahrávkou z roku 1950, později ji s ČF natočil Hans Swarowsky), to byla právě 1. symfonie, pořízená v roce 1964 Karlem Ančerlem, která byla dlouhá léta (vedle později Ančerlem pořízené Deváté) jedinou českou Mahlerovou orchestrální nahrávkou, než vznikl na přelomu 70 . a 80. let symfonický komplet Neumannův. S příchodem kompaktních disků a zvláště markantního rozšíření natáčení živých koncertů se i česká mahlerovská diskografie rozrostla. Zdálo by se tedy, že nová nahrávka První, navíc live a v prostředí, jež není akusticky zcela ideální, je poněkud samoúčelná. Jenomže smysl tohoto projektu je zcela jiný. Jedná se o záznam koncertu pořádaného v Jihlavě v rámci festivalu Hudba tisíců – Mahler 2010, který tehdy probíhal ve znamení 150. výročí skladatelova narození. Velkou roli zde hraje genius loci. V Jihlavě Mahler prožíval své mládí a studia, doby lepší i horší. V každém případě se mu město odvděčuje pravidelnou důstojnou vzpomínkou v podobě každoročního hudebního festivalu i dalších akcí. Bylo by ale chybou spatřovat přínos toto CD jen z tohoto hlediska. K záznamu z jihlavského koncertu byla připojena ještě nahrávka z letošního abonentního koncertu FOK, na němž stejný ansámbl – Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK – pod taktovkou stejného dirigenta – Zdeňka Mácala – doprovodil mezzosopranistku Barboru Poláškovou v sedmi písních Mahlerovy ženy Almy. Jejich původní verze má klavírní doprovod, instrumentaci provedli v nové době (1995) Colin a David Matthewsovi. Tím toto CD představuje nemalý dramaturgický počin. Nejedná se – jak bychom možná očekávali – o pouhou raritu. Naopak Alma Mahler se zde prezentuje jako zajímavá autorka a zlobíme se na jejího manžela, že jí komponování zapověděl. Větou, kterou údajně pronesl, když si o řadu let později povšiml její tvorby – „Tvé věci jsou dobré!“ – do jisté míry přiznal svůj poněkud egoistický požadavek. Písně jsou typickými kompozicemi přelomu století, jež nemají daleko k mladému Schönbergovi či Straussovi. Sazbou jsou však výrazně průhlednější. V Lesní samotě nás osloví působivá lyrika. Francouzské ukolébavce dominuje překvapivá valčíková sazba, jež občas přechází do různých zasněných nálad. Tonální pasáže bývají často přerušovány úniky k uvolněné tonalitě. Také melodické sazby jsou často narušeny náhlými skoky jinam. Orchestr je v písních decentní. V některých akordických pasážích nahrávky, zvláště u dechů, se objevují menší intonační prohřešky. Samostatné závažnější pasáže zde nemá. Výkon Barbory Poláškové je velmi dobrý a umělecky zdařilý, v některých místech poměrně netradičních sazeb a vybočení úctyhodný. Orchestr má partituru 1. symfonie dokonale zažitou. Zdeněk Mácal získal během své obdivuhodné kariéry a zvláště kompletní nahrávkou všech symfonií mahlerovský kredit. Limitující roli zde ovšem sehrál sál jihlavského Domu kultury. Začátek symfonie je velmi subtilní, ale čitelný. Vývoj 1. věty však působí poněkud svázaně. Divadelní akustika ostatně větší výrazovou škálu neumožňuje. Dirigent jde spíše po detailech a ty mu vycházejí lépe než celek. V tomto směru vyšla vůbec nejlépe 3. věta (perfektně sejmuté tympány na začátku!) – a to nejen v bizarních krajních oddílech, ale obzvláště emotivně ve střední části při citaci poslední z Písní potulného tovaryše! Velký orchestrální zvuk je na jihlavském jevišti problémem. Zvláště některá místa choulostivá na dokonalé zvukové ztvárnění (ústup žesťů po prvním vrcholu ve finale) vychází poněkud rozpačitě. Skladba má svou gradaci a jako celek působí i přes určité handicapy přesvědčivě. Provedení této velké partitury v Mahlerově městě bylo význačnou událostí a je dobře, že je trvale zachycena na zvukovém nosiči! Za zvláštní zmínku stojí výtečný a obsahově bohatý text Jiřího Štilce v bookletu.
Body: 4 z 6
