Interpreti této nahrávky, barytonista Dietrich Henschel a Hallé Orchestra pod vedením Kenta Nagana volí spíše lehce objektivizující přístup k látce. Zpěvák sází na dynamické proměny hlasu a na precizní rytmickou artikulaci. Jeho hlas je krásně znělý ve vyšších polohách, ve středních a nižších se naopak trochu ztrácí (viz třeba začátek překrásné třetí z Písní na texty Friedricha Rückerta ) a někde dokonce v orchestrálním předivu zaniká. To je však naštěstí spíše výjimkou. Orchestr doprovází sólistu s citem a pokorou. Nagano nechce ohromit zvukem, vyšší dynamikou v plénu šetří a o to víc jí na vhodných místech (například asi v polovině poslední písně z Chlapcova kouzelného rohu ) dává vyniknout. Stejně tak prokazuje smysl pro jemné detaily, když fantasticky přirozeně nechává zaznít klarinetové glissando v akordech dřevěné sekce v poslední písni na Rückerta. Souhře či ladění, ať už ze strany orchestru samotného, či v kombinaci se sólistou, nelze nic vytknout.
Jestliže jsem v úvodu recenze napsal, že se mi zdá být Mahlerova hudba stále aktuální, pokusím se nyní vysvětlit, proč mi přijde aktuální právě v dnešní době: Mahler byl zřejmě jedním z prvních autorů, jejichž hudba zřetelně vyrůstala (tj. nešlo o pouhé citace) z kořenů či spodních proudů lidové i nonartificiální hudby. V době, která zažívá hypertrofii zájmu o autentickou kulturu, je nabíledni, že hudba spojená pupeční šňůrou s takovouto kulturou nezůstane bez povšimnutí.
Vydavatel: Teldec / Warner Classics
Stopáž: 69:37
Body: 5 z 6
