Viktoria Jastrebova, Ailish Tynan, Ludmila Dudinova – soprány, Lilli Paasikivi, Zlata Bulyčeva – mezzosoprány, Sergej Semiškur – tenor, Alexej Markov – baryton, Jevgenij Nikitin – bas, Choir of Eltham College, Choral Arts Society of Washington, London Symphony Chorus, London Symphony Orchestra, Valerij Gergijev . Produkce: James Mallinson. Text: A, N, F. Nahráno: live, 7/2008, Katedrála sv. Pavla, Londýn. Vydáno: 2009. TT: 77:22. DSD. 1 SACD London Symphony Orchestra LSO0669.
Jsme svědky vzniku stále nových a nových kompletů Mahlerových symfonií – nejčastěji všech devíti Mahlerem dokončených s připojeným Adagiem z Desáté. Kupodivu i v dobách tíživější situace kolem produkce komerčních zvukových nosičů neváhají vydavatelé jít znovu i do takovýchto náročných projektů. Kromě délky jednotlivých Mahlerových symfonií (nejkratší První a Čtvrtá trvají slabě pod hodinu, nejdelší Třetí dosahuje někdy takřka dvou hodin) působí starosti uspokojivě obsadit početný spoluúčinkující ansámbl, především sólisty a sbory. Nejtíživější je to samozřejmě u Osmé symfonie , počtem účinkujících nazývané Symfonie tisíců. Při pořizování kompletu bývá často odsouvána až na samotný závěr. Nejednou se potom stává, že díky konečné nereálnosti zůstane celý cyklus neuzavřen. To potkalo například kdysi Bernsteinův komplet u vydavatelství DG – oficiální nahrávku musel nakonec nahradit starší rozhlasový snímek. Rovněž se z podobných důvodů opozdilo dokončení kompletu Tilsona Thomase (privátní projekt Symfonického orchestru San Francisco). V Londýně na to šli jinak. S Osmou symfonií neotáleli, a tak nejsložitější problém mají za sebou!
Při poslechu této nahrávky si opět uvědomujeme, jak významný pomník si v městě nad Temží staví Valerij Gergijev . Navíc obdivujeme i vlastní edici Londýnského symfonického orchestru , započatou teprve před několika lety, jež se už dnes může chlubit katalogem, který co do významu jednotlivých projektů vysoce překonává produkci i těch nejrenomovanějších současných firem. Dosavadní mahlerovská žeň je toho dokladem. Nahrávka Osmé však přinesla další zajímavé poznatky. Především byl velmi excelentně vyřešen problém oněch „tisíců“ účinkujících. Množství pěvců totiž zdaleka není podmínkou dynamické přesvědčivosti. Na koncert (jehož je tato nahrávka záznamem) byly pozvány pouze tři sbory a jeden sbor dětský. Na rozdíl od Barbican Hall se však koncert konal v londýnské katedrále sv. Pavla. Je otázkou, jak si s akustikou s obrovským dozvukem poradili přímí návštěvníci dotyčného koncertu (vzpomeňme na uvádění těchto vokálně-orchestrálních děl ve svatovítské katedrále!). Technické vyřešení a konečný výsledek na CD je však stejně výjimečný, jako vlastní umělecká úroveň. Díky velkému prostoru máme pocit účasti obrovské masy lidí a mimořádně velkého orchestrálního tělesa. Navzdory monumentalitě celkového zvukového obrazu však zároveň registrujeme každý detail, každého instrumentalistu, o pěveckých sólistech ani nemluvě. Rozmístění mikrofonů a způsob vlastního sejmutí jsou prostě mistrovské a úmyslně je nyní zmiňováno dříve, než vlastní provedení. Snímek navazuje na ostatní nahrávky budovaného mahlerovského cyklu, z nichž některé byly na tomto místě už recenzovány. I zde je Valerij Gergijev především obdivuhodným architektem. 1. díl (zpracování svatodušního chorálu Veni, creator spiritus), který bývá často prováděn jako jednolitá, mnohdy velkým zvukovým přívalem až únavná plocha, je dokonale promyšlený, dynamicky perfektně rozčleněný a v závěru gradovaný. Ani 2. díl (závěrečná scéna Fausta) není statický, nýbrž má v sobě vnitřní dramatičnost a nešetří zajímavými kontrasty (Gergijev zde nezapře operního dirigenta). Sólisty jsou většinou vynikající pěvci z Východu, vedle známých jmen se objevují i nová, umělecky velmi překvapivá.
Zbývá už jen Čtvrtá, Pátá a Devátá symfonie, aby vzniklo nové reprezentační mahlerovské album, jež rozhodně vstoupí do historie – podobně jako kdysi Haitinkovo, Kubelíkovo, Soltiho či obě Bernsteinova.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
