Simón Bolívar Symphony Orchestra of Venezuela, Göteborgs Symfoniker, Berliner Philharmoniker, Wiener Philharmoniker, Gustavo Dudamel – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: 2006–2011, Caracas, Göteborg, Wien. Vydáno: 2012. TT: 80:28. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 479 0069.
Chci předeslat, že jsem velmi nedůvěřivý ke kompilacím, jež nabízejí často velmi necitlivě i jednotlivé věty ze symfonií nebo části větších skladeb. Avšak i tyto výběry mohou mít různý charakter. Tento kompaktní disk rozhodně nepatří do kategorie CD s líbivými výběry osvědčených hitů, dokonce bez udání interpretů, jaké nabízí uliční prodeje či akce, jež s hudbou nemají nic společného. Gustavo Dudamel patří mezi největší současné dirigentské hvězdy. A v této světové špičce se pohybuje už několik let, takže kompilace s obchodně patřičně laděným názvem Gustavo Dudamel Discoveries u světové renomované firmy je na místě. Podobnými výběry se totéž vydavatelství chlubí v případě dalších hvězd, jež v minulosti exkluzivně zastupovalo (Karajan, Domingo ad.). První pohled na soupis tracků nás samozřejmě ihned přiměje k vnitřní diskusi – proč právě tento titul, proč neupřednostnit samostatné skladby a nevytrhávat, byť velmi populární věty ze symfonií. Po poslechu Dudamelova kompilačního CD svůj strohý názor musíme přece jenom poopravit, protože možná lépe pochopíme záměr dramaturgie, jež je v případě této firmy už tradičně vzorová. Dravé nasazení v 1. větě Beethovenovy Páté v podání světoznámého mládežnického orchestru z Venezuely musí navzdory desítkám jejích vynikajících nahrávek posluchače zaujmout hned v prvních taktech. Výrazová vynalézavost v 2. větě Mendelssohnovy Skotské v podání Vídeňských filharmoniků odsouvá většinu světových orchestrů a renomovaných dirigentů kamsi do běžného hudebního prostředí, nevybočujícího z tradice. Efektní údernost Scherza z Brucknerovy Deváté (Göteborští symfonikové ) nevychází z běžné praxe, ale dynamickými kontrasty a zvláště legátovým tahem i v pasážích rytmických vytváří brucknerovský obraz poněkud jiný a tím i působivější, než jsme zvyklí. Nekonečný tah slavného a někdy až příliš obehrávaného Adagietta z Mahlerovy Páté symfonie (opět v podání Bolívarova orchestru) je naopak ten tam a my jsme překvapeni mladistvým vnitřním nábojem, jemuž je cizí jakákoliv statičnost. Narušení tradiční široké plochy místy až neuvěřitelnými dynamickými proměnami nám nepřipadá lacině efektní, nýbrž nesmírně působivé až vzrušivé. V závěru Stravinského Svěcení jara máme málokdy možnost vychutnat – za cenu mírného potlačení barbarské vřavy – dokonale slyšitelné detaily a čitelnost u všech nástrojových skupin, zvláště pak u bicích nástrojů. Úvodní tempo u Saint-Saënsova Bakchanále (Berlínští filharmonikové ) nám připadá příliš rychlé, avšak naše obavy z menší možnosti gradace jsou liché, neboť Dudamel vystaví přesvědčivou a efektní koncovku, jakou neměl ani Karajan, především výrazovými prostředky. Nahrávky skladeb, jež jsou Bolívarovu orchestru a jejich sympatickému zakladateli a šéfovi obzvláště blízké (Márquez, Revueltas, Bernstein – strhující Mambo z Tanců z West Side Story !), jsou po všech stránkách vzorové! Pro méně náročného posluchače je tato kompilace uspokojující. Ti nároční však rozhodně zatouží – a vydavatel s tím jistě zcela logicky kalkuluje – po jednotlivých původních nahrávkách!
Body: 4 z 6
