Celé album je v prvé řadě albem hlavního interpreta – barytonisty Kurta Widmera . Je obdivuhodné, s jakou lehkostí a výrazovou přesvědčivostí přechází z narativních zpěvních partů (track 1: An… ) přes litaniové (track 4: An Zimmer ) a výrazně expresivní (track 35: …d'ou la voix… ) až po ligetiovsky zabarvený sprechgesang (track 6: Paul Celan: Tübingen, Jänner ).
Smyčcové Orlando Trio dostalo prostor zejména v devatenácti miniaturách otevřeného cyklu Signs, games and messages, jakéhosi autorova zvukového zápisníku. Rozehrává širokou paletu nástrojových kombinací, artikulací a precizní rytmické souhry, které umocňují samotnou extrémní koncentrovanost Kurtágova hudebního jazyka. V tomto smyslu je vyvrcholením závěrečný cyklus na Becketovy texty, kdy se k triu přidá bicista Mircea Ardeleanu . Je to další dávka skvělé souhry, vycizelovaného zvuku a také maximálního nároku na soustředění.
A zde vidím jistý problém celého alba, který spočívá v samotné dramaturgii. Posluchač je od počátku do posledního tónu v permanentním střehu a napětí, které nepovoluje. Během chvíle přestaneme rozeznávat hudební pauzy a předěly mezi jednotlivými záběry. Padesát devět tracků alba velmi srovnatelných délek se stává jednou velkou rozdrobeninou, která nedává šanci naší orientaci v hudebním čase. Všechny tři snímky se tak v celku rozpadají na desítky fragmentů, v nichž přestáváme vnímat souvislosti – mám pocit, že toto je na psychiku vnímání opravdu příliš.
Faktem však je, že ono často používané slovo „album“ je zde opravdu namístě. Máme v rukou ALBUM György Kurtága famózně vypovídající o reálné tvůrčí etapě skladatele, který má na mapě hudební Evropy své jasné, nesmazatelné místo.
Vydavatel: New Series / 2HP Production
Stopáž: 69:32
Nahráli: Kurt Widmer – baryton, Mircea Ardeleanu – bicí, Heinrich Huber – pozoun, David LeClair – tuba, Orlando Trio
Body: 3 z 6
