CD 1: Sonáta pro violoncello solo, Šest bagatel pro dechový kvintet, Smyčcový kvartet č. 1 (Métamorphoses nocturnes), Deset kusů pro dechový kvintet, Smyčcový kvartet č. 2
CD 2: Atmospheres, Volumina, Lux aeterna, Varhanní studie č. 1 „Harmonies“, Lontano, Ramifications, Melodien
CD 3: Aventures, Nouvelles Aventures, Violoncellový koncert, Komorní koncert, Mysteries of the Macabre (verze pro tp a pno), Dvojkoncert pro flétnu, hoboj a orchestr
CD 4: Fanfára velké želvy z Jihočínského moře, Tři kusy pro dva klavíry, Etudy pro klavír (č. 2 a 4), Klavírní koncert, Houslový koncert
Matt Haimovitz – violoncello, Jacques Zoon – flétna, Douglas Boyd – hoboj, Richard Hosford – klarinet, James Sommerville – lesní roh, Matthew Wilkie – fagot, Gerd Zacher – varhany, Jane Manning – soprán, Mary Thomas – mezzosoprán, William Pearson – bas, Jean-Guihen Queyras – violoncello, Hakan Hardenberger – trubka, Roland Pöntinen – klavír, Aloys & Alfons Kontarsky – klavír, Gianluca Cascioli – klavír, Pierre-Laurent Aimard – klavír, Saschko Gawriloff – housle, Ensemble Intercontemporain, London Sinfonietta, Hagen Quartett, LaSalle Quartet, Wiener Bläsersolisten, Chor des Norddeutschen Rundfunks, Helmut Franz – sbormistr, Wiener Philharmoniker, Chamber Orchestra of Europe, Claudio Abbado, Pierre Boulez, Helmut Franz, David Atherton. Produkce: David Butchart. Text: A, N, F. Nahráno: 1968 – 1996. Vydáno: 2006. TT: 74:52, 78:13, 80:30, 76:06. ADD, DDD, digitally remastered. 4 CD Deutsche Grammophon 477 6443 (Universal Music).
Ligetiho hudba se před řadou let usadila v mém mozku jaksi hluboko, zvláštně, řekněme na VIP místě, které je trochu vyvýšené – tak, aby jej bylo možné pozorovat z různých úhlů. Je nemožné sepsat v daném rozsahu recenzi všech čtyřiadvaceti skladeb, které přináší tato unikátní edice kompletních nahrávek u DG. Pokusme se je tak spíše přehlédnout v kontextu autora, který vryl do hudby minulého půlstoletí nesmazatelnou stopu, a jemuž byl tento komplet čtyř CD vydán „in memoriam“ – Ligeti zemřel 12. června 2006 ve věku 83 let.
Sledujeme-li Ligetiho osobnostní vývoj od raných skladeb přes živelné poemigrační období (od roku 1956) a fascinující zvukové výstupy první poloviny 60. let až po pozdní tvorbu let 80., vidíme před sebou člověka, jehož nejslyšitelnější vlastností byla všudypřítomná „hledající energie“. Díky Ligetiho fascinaci komplexností života (nebo snad „bytí“ – řekli bychom) se při poslechu jeho hudby v rozpětí let 1948 – 1993 ocitáme v řadě často až extrémně odlišných hudebních zákoutí, které přes svou rozmanitost pojí – zejména od konce 50. let stále výraznější – autorův rukopis schopný putování napříč obrovskou varietou vyjadřovacích prostředků.
Čtyřdílná antologie se v dramaturgii jednotlivých disků snaží zkoumat hlubší kompoziční procesy, které v rozmanitém vývoji Ligetiho kompozičního jazyka během desetiletí probíhaly. Na prvním disku je pozoruhodná obrovská proměna kompozičního jazyka, kterou je možné sledovat v bezprostřední kontrapozici prvního a druhého smyčcového kvartetu , nebo 6 bagatel a 10 kusů pro dechový kvintet .
Druhý disk ukazuje zejména (dnes již Ligetiho klasickou) fascinaci akustickým organismem instrumentálního zvuku plynoucím v pomalých a neustále se proměňujících artikulačních gestech, které zajišťují fakt, že se hudba nikdy nepromění v momentální „stav“, ale je živým procesem odhalujícím fascinující komplexnost těch nejjednodušších procesů kolem nás (zejména Atmospheres , Volumnia , Lux aeterna , Lontano , Ramifications , Melodien ).
Na třetím disku vnímáme příznačnou aforičnost, koncentrovaný hudební humor (Aventures , Nouvelles Aventures , Mysteries of the Macabre ) v kombinaci s intenzívní zkušeností s témbrovým hudebním myšlením – zvukovou mocí velké symfonické masy (Cellový koncert a Dvojkoncert pro flétnu a hoboj ) i komorní mikropolyfonie (Komorní koncert ).
Čtvrtý disk přináší skladby relativně nejmladší, v nichž z komplexní techniky mikropolyfonie (mnohačetného vrstvení odlišných a různě rytmicky organizovaných hlasů) zůstává kompoziční akcent na polyrytmii s jistým příklonem k až minimalistické repetitivnosti na straně jedné a z dřívějších humorizujících kompozic jistá aforičnost na straně druhé (Tři kusy pro dva klavíry , Klavírní etudy , Koncert pro klavír či premiérová nahrávka Houslového koncertu ).
Za největší přínos takovéhoto vydavatelského počinu považuji fakt, že umožňuje komplexním způsobem vnímat dějiny jednoho autorského myšlení. Když navíc optiku takového pohledu utváří interpretační jména z největších (Abbado , Boulez , Wiener Philharmoniker , Ensemble Intercontemporain , London Sinfonietta a tak dále) ruku v ruce se špičkovou digitální technikou, je to pohled nejen fokusující, ale zároveň vrcholně estetizující, který získává status nepřehlédnutelné platnosti v čase.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
