(Gruber, Börtz, Ruders, Henderson, Holloway)
Håkan Hardenberger – trubka. Produkce: Marion Schwebel. Text: A, N, F. Nahráno: 1 a 3/2004, Academy of Music, Stockholm. Vydáno: 2006. TT: 62:00. DDD. 1 CD BIS Records BIS-CD-1281 (distribuce Euromusica).
Některé hudební nástroje si díky svému historickému vývoji přinesly do naší doby i schopnost samostatného vyjadřování, tedy takového, jež nepotřebuje doprovod jiného nástroje. Patří mezi ně především klavír, varhany, harfa, ale i třeba housle a violoncello. Výpověď jiných nástrojů je bez asistence zvukových partnerů téměř nepředstavitelná. Typickým zástupcem této kategorie je trubka, které historický vývoj přisoudil zvukovou představu signálního nástroje, jež esteticky vyplňuje představy boje a agresivity v hudební tónomalbě. Švédský trumpetista Håkan Hardenberger však tyto obecné předsudky bortí (bližší informace k jeho osobnosti jsem už jednou na stránkách Harmonie uvedl). Svou trubkou ovládá světová koncertní pódia nejen s orchestrálním a klavírním doprovodem (několikrát se představil také v České republice), ale i z pozice umělce, jemuž ke kontaktu s posluchači stačí vlastní nástroj. Je pochopitelné, že zde si Hardenberger již nevystačí s běžnými výrazovými prostředky hry na trubku, jak je shrnují všechny známé školy a metodiky. A je stejně pochopitelné, že takový interpret poutá na sebe i stejně smýšlející autory, jež jsou schopni mu svými kompozicemi jeho nevšední muzikálnost a imaginaci rozehrát, což je případ sledovaného CD. Na počátku úvodní skladby byl obraz Exposed Throuat (Otevřené hrdlo – na titulní straně bookletu) Hardenbergerova přítele, malíře Claese Eklundha, jehož naturalistické barvy do hudební řeči převedl v roce 2000 Karl Heinz Gruber (1943). Také další kompozice vznikly jako dar interpretovi: Malning (2000) Daniela Börtze (1943), Reveille – Retraite (2003) Poula Ruderse (1949), Variation Movements (1967) Roberta Hendersona (1948), Sonata for solo Trumpet (1999) Robina Hollowaye (1943). Všechny parametry hry na trubku posouvá Hardenberger v těchto skladbách za hranice dosud známé virtuosity. Tónový rozsah, ladění, kvalita tónu, legato, jednoduché i násobné staccato, doplněné o nové výrazové prostředky, jako zpěv nosem do probíhající hry, tlumení tónu v různé vzdálenosti od korpusu, dupání nohou a hra s otevřenou vodní záklopkou, to vše tvoří nesmírně široký výrazový aparát, jenž násobený nezkrotnou emotivitou interpreta otevírá posluchači nový pohled na trubku a její hudebně-interpretační možnosti. Duše postmodernistického člověka je rozdrásaná a Hardenberger se nerozpakuje útočit na ni vjemy, jež s těmito vnitřními zraněními souzní. Mistrovské ovládání nástroje mu je pouze dokonale zvládnutým řemeslem. Vše ostatní staví nad něj.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
