Yann Beuron – tenor, Karen Cargill – soprán, William Dazeley – baryton, Matthew Rose – bas, Peter Rose – bas, Tenebrae Choir, Nigel Short – sbormistr, London Symphony Orchestra, Sir Colin Davis. Produkce: James Mallinson. Text: A, N, F. Nahráno: live, 2. a 3. 12. 2006, London, Barbican Centre. Vydáno: 2007. TT: 41:05, 55:29. DDD. 2 SACD London Symphony Orchestra LSO0606 (distribuce Euromusica).
Sir Colin Davis se věnuje tvorbě Hectora Berlioze prakticky po celou dobu své umělecké kariéry. Prozatím největším počinem v tomto směru byl velký komplet u vydavatelství Philips v 70. letech minulého století, tedy ještě v dobách černých LP-desek, pořízený vesměs s anglickými tělesy a v prvé řadě s „jeho“ Londýnským symfonickým orchestrem . Při reedici na kompaktních discích obsadila orchestrální díla 6 CD, opery pak dokonce 9 CD. Řada těchto nahrávek dostala nejprestižnější světová ocenění. V tomto kompletu samozřejmě figuruje duchovní oratorium Dětství Ježíšovo , natočené v roce 1976. O šestnáct let dříve však Colin Davis pořídil nahrávku pro firmu Decca – ovšem ne s Londýnským, ale Goldsbroughským orchestrem. Nynější snímek je pod Davisovou taktovkou tedy v pořadí již třetí. Vzájemné konfrontace jsou zajímavé a velmi složité, neboť se vesměs jedná o nahrávky špičkových parametrů. Jednoznačnou předností nejnovějšího snímku je technická kvalita (SACD). Jedná se sice o živý záznam, ale sejmutí je tak dokonalé, že nebýt občasného, místy bohužel poněkud rušivého „hekání“ pana dirigenta při nástupech a exponovaných pasážích, máme pocit studiového prostředí. Celé dílo, výrazovým a tedy i dynamickým programem značně odlišné od proslulých, zvukově hýřících dřívějších partitur Berlioze, Colin Davis důsledně udržuje v poměrně nízké dynamické hladině, takže se soustřeďujeme spíše na výborně propracované detaily a pestrou barevnou škálu ve všech nástrojových skupinách i u jednotlivých instrumentalistů. Pozitivním elementem nahrávky jsou samozřejmě zajímaví, u nás prozatím takřka neznámí sólisté mladší generace. Ač u některých je občas patrné, že nejsou rodilými Francouzi (skotská sopranistka v roli Panny Marie Karen Cargill a anglický barytonista William Dazeley ), z pěveckého hlediska jsou interprety dobrými. U paní Cargill někdy ruší velké tremolo. Výborným vypravěčem je ovšem francouzský lyrický tenorista Yann Beuron . Sborové partie vycházejí ušlechtile, jednotlivé hlasové skupiny naprosto homogenně, vzájemně čitelně a celkovým spíše subtilním, komorně laděným projevem tak ideálně rámují celé provedení. Jak známo, Londýnský symfonický orchestr už několik let pořizuje a sám vydává kompaktní disky se živými záznamy ze svých koncertů. Alba jsou perfektně vybavena jak faktograficky, tak i příjemně střídmým jednotným designem s portrétem populárního dirigenta na čelní straně. Libreto je samozřejmostí, podobně jako informace o interpretech, jež u některých špičkových vydavatelů postrádáme.
Katalog LSO potěšitelně vzrůstá. Jen z repertoáru berliozovského se nyní jedná už o sedmé CD. Vzhledem k tomu, že v této řadě figurují už i Berliozovy opery a celovečerní díla, můžeme se právem domnívat, že vzniká nový Davisův komplet!
Body: 5 z 6
