Aby Eislermaterial občas nevyvolal nechtěný úsměv, nelze jej nevidět než ve vysvětlujících kontextech. Nejprve v kontextu Goebbelsova díla: Přepracování Eislera – mimo jiné autora hymny DDR – je návratem ke Goebbelsovu mládí pramenícím z jeho tvůrčí krize po smrti Heinera Müllera, dlouholetého dodavatele idejí a textů. Toto mládí se odehrálo v 70. letech při studiích sociologie u levicové frankfurtské školy, jejíž kultura se formovala na meziválečném „materiálu“. Z Frankfurtu je i Ensemble Modern – tento přední německý soubor rád překračuje hranice soudobé hudby a nestydí se tedy jako na tomto albu doprovázet roztřesený kabaretní hlas Josefa Bierbichlera nebo unisono zpívat proletářský text.
Širším kontextem budiž poválečné německé umění: provinilé německé dějiny na něm zanechaly tak nesmazatelnou stopu, že žádný umělecký projev není vnímán nezávazně, ale jako skrytý vážný význam. S tím Goebbels možná tajně počítá, zapomíná ale, že na co možná skočí německé intelektuální kruhy, neskočí prostý neněmecký posluchač: Eislerovi totiž nedodá nové hloubky nebo mezinárodně srozumitelného přehodnocení zručné přearanžování nebo proložení „destruktivními“ quasi improvizovanými plochami. To je málo.
V kontextech se tedy jeví Eislermaterial jako pokračování Goebbelsovy tvůrčí krize. Bez nich to bude možná paradoxně sluchově nejpřitažlivější album pro backgroundového posluchače – zvlášť pro Čecha odkojeného na chytlavých meziválečných písničkách V+W.
Vydavatel: New Series / 2HP Production
Stopáž: 63:18
Nahráli: Josef Bierbichler – zpěv, Ensemble Modern
Body: 4 z 6
