Kateřina Fojtíková
Za několik let trvání prokazuje firma Alia Vox mimořádnou kvalitu svojí produkce téměř každým svým projektem. Řadu nahrávek věnčí ocenění důležitých časopisů a nedivil bych se, kdyby recenzovaná nahrávka dopadla podobně jako biberovský projekt s Missou Bruxellensis (AV 9808), jehož ústřední postavou je také charismatický Jordi Savall . Nyní přišel se světovu premiérou nahrávky Biberova Requiem á 15 in Concerto . Dramaturgicky zajímavým, i když poněkud překvapivým doplňkem je skladatelova Battalia á 10 , jejíž vojenské inspirace dokládají už názvy jako Der Mars , Die Schlacht nebo skvělé závěrečné Lamento der Verwundten Musquetirer . Kabinetní ukázkou známého Biberova smyslu pro hudební nadsázku je oddíl Die liederliche Gesellschaft von allerley Humor s půvabnými disonancemi. Battalia by však plně nezazářila nebýt vynikajícího provedení Savallova orchestru Le Concert des Nations . Neméně zdařilý výsledek lze konstatovat i u Requiem. Vícesborové schéma skladby přirozeně umocnilo autentické prostředí salcburské katedrály. Smuteční mše, zahájená pro tu dobu příznačně působivým nástupem tympánů, naplnila při rozmístění interpretů do pěti míst celý obrovitý prostor chrámu a chápu producentský tým, že podlehl pokušení zdůraznit katedrální představu o zvuku, kterou měl asi i tvůrce. Tento historicky poučený koncept má však jedno úskalí – zajímavé jednotlivosti ztrácejí očekávanou ostrost a přesnost. Určitý kompromis zvolili Reinhard Goebel a Paul McCreesh při novodobé rekonstrukci Missy Salisburgensis (1998, nově na SACD v roce 2003, Archiv Produktion 471632-2), jejímž základem je právě Biberova hudba. Zde je například dozvuk snímáním a zpracováním zvuku zmírněn a hudební struktura je pak čitelnější. Co se týká instrumentální úrovně, jsou obě nahrávky rovnocenné. Pěvecky by bylo třeba analyzovat jednotlivé hlasy, některé jsou lepší u Savalla, jiné zase u konkurence. Bylo by to však v podstatě zbytečné, neboť obě Biberovy duchovní kompozice je třeba vnímat komplexně už proto, že je autor chápal vícesborově, skupinově. Za zmínku stojí velmi dobrá výtvarná a obsahová úroveň bookletu, což je u Alia Vox samozřejmostí.
Luboš Stehlík
A znovu Jordi Savall . A stále precizní, inspirativní, noblesní. Precizní v rytmu, souhře, ladění. Inspirativní v dramaturgii a interpretačním řešení. Noblesní ve zvuku a přednesu. Stačilo by rovnou udělit pět H, ale sluší se svůj názor vysvětlit a verdikt obhájit. A proč ne rovnou Tip? To je tak! Kdyby Savall zůstal v rámci tohoto CD jen u Biberových instrumentálních opusů a souboru Le Concert des Nations , vůbec bych s nejvyšším oceněním neváhal. Nádhernou cyklickou skladbu Battalia zkomponoval Biber v roce 1673 – tedy tři roky po odchodu z Kroměříže do Salcburku – a tentýž rok ji poslal svému kroměřížskému příteli Pavlu Josefu Vejvanovskému. Kompozice začíná půvabnou sonátou. Druhou částí vystavěl Biber poctu humoru, neboť zde dochází k polytonálním zápletkám s předepsanou hrou dřevem smyčce, až mnohem později označovanou col legno. Šestá část je reakcí na bitvu a sedmá na nářek raněných. Do tohoto programního cyklu vložil Biber vzpomínky na kroměřížské působení a hru lidových hudeckých kapel, které jistě dobře znal. Celá Battalia je přímo vystavěna na lidové harmonii a frázování. Soubor Le Concert des Nations se ujal nelehkého nastudování s nadšením a dravostí. Skladba tak bezezbytku dostala, oč žádala. Stěžejním titulem CD je však Requiem , které Biber zkomponoval jako reakci na úmrtí salcburského arcibiskupa Maximiliána Gandolpha v roce 1687. Do díla vložil celého svého génia, právě tu veličinu, která ho přivedla k odchodu z vedoucí pozice v biskupské kapele v Kroměříži do stejné funkce, avšak na dvoře nesrovnatelně velkorysejšího arcibiskupa salcburského. Skladba plná nádherných imitačních postupů, převratných modulačních řešení a svítivých melodických linií v trompetách předběhla svoji dobu o mnoho desítek let, aby posléze více jak 300 let setrvala v prachu zapomenutí. K novodobé světové premiéře ji pozvedl Jordi Savall – a rovnou v těch místech i s touže prostorovou dramaturgií, kde prodělala svoji premiéru dobovou, tedy v salcburském dómu – s vynikajícím souborem historických nástrojů La Capella Reial de Catalunya . Celý soubor (v čele se Savallem), rozdělený do pěti skupin, se dokonale zorientoval v akustických kvalitách katedrály a rytmicky bezchybně reagoval v rámci prostorového zvukového efektu. A to je zřejmě důvod zvýšené opatrnosti všech účinkujících neudělat chybu, nenaskočit pozdě (nebo brzy) do fráze, nenarušit vratkou koexistenci mnoha zúčastněných. Za téměř absolutní dokonalost technickou a zvukovou zaplatili daň v podobě částečné ztráty momentální nálady, hravosti, nadšení pro věc. Poslední krůček je vždy tím nejtěžším.
Josef Šebesta
Vydavatel: Alia Vox / Classic
Stopáž: 57:23
Nahráli: Le concert des Nations, La Capella Reial de Catalunya, Jordi Savall
Body: 5 z 6
