Lynne Dawson – soprán, Rosemary Joshua – soprán, Gerald Finley – baryton, Maria Kristina Kiehr – soprán, Susan Bickley – soprán, Dominique Visse – kontratenor, Stephen Wallace – kontratenor, Robin Blaze – kontratenor, John Bowen – tenor, Clare College Chapel Choir, Timothy Brown – sbormistr, Orchestra of the Age of Enlightenment, René Jacobs. Produkce: neuvedeno. Text: A, N, F. Nahráno: 10/1998, Henry Wood Hall, Londýn. Vydáno: 2006. TT: 59:33. DDD. 1 CD Harmonia mundi France HMX 2991683 (distribuce Classic).
Purcellova „jediná skutečná opera“, jak se občas Dido & Aeneas tituluje poněkud na úkor ostatních scénických děl, se v novodobém hudebním povědomí plně etablovala nahrávkou Andrew Parrota s Emmou Kirkby a Davidem Thomasem v titulních rolích. Od té doby (1981) vzniklo přes dvacet dalších nahrávek, ať už v Parrotových stopách anebo s cílem „přinést něco nového“, což se ne vždy osvědčilo. Jen Harmonia mundi nabídla od roku 1980 čtyři Dido – Cohenovu, Christieho, McGeganovu a Jacobsovu. Pouze Jacobsova realizace z roku 2001 je dnes uváděna v tištěném katalogu (McGeganovu naleznete na webových stránkách), ačkoliv ani Christieho verze rozhodně nepatří do „starého železa“. Jacobsova nahrávka se dočkala po pěti letech reedice, což je jistě poněkud nečekaně brzo. Ať už jsou ale důvody jakékoliv, nelze pominout, že se jedná o jednu z nejlepších interpretací Dido současnosti, tedy snímek, který by žádný seriózní prodejce s klasickou hudbou neměl opominout. Jako každá nahrávka, i tato se musela vypořádat s několika klasickými problémy, to jest obsazení rolí námořníka, ducha, čarodějnic a rozhodnout, zdali druhé dějství je úplné či nikoliv. René Jacobs volí variantu doplňků (což zkušené posluchače jistě nepřekvapí): pro sbor čarodějnic použil část sboru About him go, so, so a pro následující tanec Hornpipe , obé z The Fairy Queen . Krásná hudba, ale přeci jen slyšitelně poukazující na jinou dobu i místo. Závažnější, alespoň z hlediska recenzentova, je interpretace čarodějnických rolí. Zatímco hlavní čarodějnice (Sorceress) představuje (v pojetí Susan Bickley) pro královské milence skutečně vážnou hrozbu (což stvrzují i realistické „hromy a blesky“), její dvě pomocnice a sbory jsou naopak koncipovány jako komické karikatury. Jacobs jistě nechtěl ošidit široké publikum o svého oblíbeného Dominique Visseho, který je v komických rolích zcela ve svém živlu. Jestliže však Visseho kreace vás bezpochyby rozesměje, efekt, který vzbuzuje Stephen Wallace (coby druhá čarodějnice), je spíše opačný. Připočteme-li ještě poněkud neskutečný zvuk pozitivu v doprovodu Dido ve třetím dějství (před sborem Great minds ) můžeme s výhradami prakticky skončit. Lynne Dawson je dokonale důstojná královna a zároveň hluboce cítící bytost, stejně jako Gerald Finley patří mezi nejpřesvědčivější trójské hrdiny, co se kdy o kartáginskou Dido/Elisu ucházeli. John Bowen během prvních tří taktů své písně jistě všechny posluchače přesvědčí o správnosti Jacobsovy volby. Zdánlivou prostotu Purcellovy orchestrální partitury demaskuje výtečným způsobem Orchestra of the Age of Enlightenment s Catherine Mackintosh u prvního pultu – vždy elegantně a přitom živě, s dokonalým frázováním. Skvělý výkon podal i sbor Clare College pod vedením Timothy Browna. Jestli nahrávce něco chybí, je to snad jen text opery v bookletu, který ve věku internetu lze naštěstí získat i jinak. Nuže, nezbývá než zkontrolovat domácí diskotéku – konečné rozhodnutí je totiž opět čistě na vás.
Body: 5 z 6