Mezinárodní letní škola staré hudby letos již po šestatřicáté přinesla svým účastníkům spoustu radosti a krásných hudebních zážitků. Byla školou a festivalem zároveň, oslavou umění i společným setkáváním v přátelské atmosféře.
Scénář letošního ročníku, konaného ve dnech 29. června až 7. července, si uchoval léty osvědčenou strukturu, denní výuku ve třídách zpěvu, instrumentální hry, historického tance a barokního herectví, dětských třídách, tradiční koncerty a pestrý odpolední a večerní doprovodný program. Celkem těch tříd bylo osmadvacet! A tak 317 hudebních nadšenců ve věku 5 až 77 let ze tří kontinentů, z nichž nejvzdálenějšími byli dva účastníci z Kanady, si svůj plán vytvářelo z opravdu bohaté palety. Sobotní uvítání v Barokním divadle již nastínilo vstup do jiného světa; rozezněl ho komický duet kytary s plastovým kyblíkem, na dokonale sladěný kvartet s patřičným drivem se rozrostl díky flétně a houslím. Po nadšeném potlesku u humorné nálady zůstalo a mohli za to oba Markové, předseda Společnosti pro starou hudbu Marc Niubo a umělecký ředitel letní školy Marek Štryncl. Lektorský tým letos posílili pěvecký pár Peter Kooij a Margot Oitzinger a tanečník a choreograf Bruno Benne.
Od následujícího rána už běžela výuka ve třídách naplno a toho si museli všimnout i turisté procházející se po náměstí. Večer patřil slavnostnímu koncertu v Zimní jízdárně, kde Musica Florea pod taktovkou Marka Štryncla provedla Smetanovu Mou vlast. Po doznění Vyšehradu se překvapivě pan dirigent obrátil k publiku a s vyčítavou tváří dítěte pronesl: „Tleskat ale můžete po každé větě!“ Po bouři smíchu a aplausu vysvětlil, že v 19. století se skutečně po každé větě tleskalo. Skvělá interpretace Smetanova díla byla odměněna potleskem vestoje.
Rok české hudby se promítl i do programu druhého koncertu s názvem Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země ve Farním kostele. Cappella Mariana pod vedením Vojtěcha Semeráda provedla Harantovu Missa quinis vocibus, včetně Marenziovy předlohy Dolorosi martir, a další dochované skladby Kryštofa Haranta Qui confidunt, Maria Kron a Dies est laetitiae, a to vše bylo prokládáno vtipnými úryvky z Harantova cestopisu v podání Saši Rašilova.
Českým skladatelům byly věnovány i dvě přednášky; první měl Marc Niubo na téma Michna či Melcelius? – k podobám hudby českého baroka a druhou Petra Matějová s názvem Klavírní sonáty J. V. Tomáška – právem opomíjené?. Uskutečnil se též workshop Roberta Huga Mašinérie barokního divadla, kde bylo možné s překvapením obdivovat bleskurychlé proměny kulis pouhým otočením rumpálu. V rámci doprovodného programu se mnozí z nás v Zimní jízdárně zúčastnili Tanečního večera pro všechny, lekce renesančních tanců pod vedením Kateřiny Klementové.
V úterý 2. července se jako každoročně během MLŠSH konala Valná hromada Společnosti pro starou hudbu, která letní školu organizuje. Její úvod patřil vzpomínce paní PhDr. Lence Hlávkové, Ph.D. a všem obětem tragického prosincového odpoledne na filozofické fakultě. Středeční lektorský koncert ve Španělské konírně byl přehlídkou vrcholného umění; zahájila ji flétnistka Corina Marti s kompozicí Ch. Dieuparta, na cembalo ji doprovodil Shalev Ad-El. Renesanční loutny skladbami J. Danniella a T. Robinsona pak rozezněli Brian Wright a Kristina Pavlicová. Sólistou kantáty J. S. Bacha Ich habe genug byl Peter Kooij. Následovala Triosonate e-moll J. S. Bacha v podání flétnisty Gábora Prehoffera a cembalisty Lukáše Vendla. Dále byly na programu dvě skladby od J. F. Fasche; Sonate B-dur se sólisty Luise Haugk na hoboj a Peterem Holtslagem na zobcovou flétnu a Sonate G-dur se sólisty Julií Branou na příčnou flétnu a s Peterem Holtslagem a Markem Špelinou na zobcové flétny. Koncert pokračoval zpěvem Lamento B. Strozzi v podání Beatriz Lafont za doprovodu Marka Štryncla a Shaleva Ad-El. Cantabile, K144 D. Scarlattiho na cembalo provedl Jürgen Banholzer. K finále koncertu nás přivedla Sonate e-moll, Wq. 124 C. Ph. E. Bacha s Janou Semerádovou na příčnou flétnu a Shalevem Ad-El na cembalo. Poslední vystoupení lektorského koncertu nás opět vrátilo do odlehčené valtické nálady, kdy ve speciálním podání zazněla Sonata K6 & K145 D. Scarlattiho. Shalev Ad-El na cembalo, Magdalena Malá a Veronika Svačinová na housle, Jaroslava Kaplanová na violu a Marek Štryncl na violoncello obohatili skladbu o početnou řadu dokonale promyšlených hudebních žertů, které s vážnými tvářemi prováděli tak, že své posluchače nutili k velkému sebeovládání, aby nepropukli v huronský smích. A tak nejen D. Scarlatti, ale i G. F. Händel by se ze hry našich lektorů zcela jistě radovali.
Svoje kouzlo měly i páteční a sobotní třídní přehrávky, kdy tradičně přijíždějí rodinní příslušníci a se spolužáky ze tříd tak vytvářejí vděčné publikum. To už se ale pomalu blížíme k vyvrcholení letošní letní školy. První závěrečný koncert ve Farním kostele v pátek otevřel zpěv Buxtehudeho Cantate Domino a pokračoval zpěvem scholy gregoriánského chorálu pod vedením Barbory Kabátkové. Reprezentanti jednotlivých tříd pak úspěšně předvedli studovaná díla skladatelů, kterými byli G. Dufay, O. di Lasso, G. Taeggio, H. Schütz, A. Corelli, G. F. Händel, J. K. Kerll, F. Tunder, A. Darr, A. Hammershmidt, J. M. Pichler a A. Stradella. Na programu první části II. závěrečného koncertu v Zimní jízdárně v sobotu odpoledne byli skladatelé C. Merulo, H. Purcell, G. B. Fontana, D. Scarlatti, G. Ph. Telemann, F. Geminiani, C. Tessarini, G. F. Händel, A. Vivaldi a M. Uccellini. Za touto řadou jmen se skrývají nejen názvy skladeb, ale především jejich interpreti, poctivé studium, sofistikované vedení lektorů a tvůrčí spolupráce ve třídách.
Závěrečné vystoupení dětských tříd bylo komponováno Evou Káčerkovou, Veronikou Svačinovou a Ondřejem Tichým; roztomilé tanečky a zpěv těch nejmenších přiváděl přítomné až k slzám, velký aplaus sklidila i historicky pojatá dramatická dílna a rovněž dětský orchestr. Všechna tři vystoupení ukázala, že my dospělejší prožíváme letní školu se stejnou radostí jako děti, že si vlastně celý týden bezstarostně hrajeme!
Závěrečné vystoupení tanečních tříd v Zimní jízdárně bylo věru pastvou pro oči, kde bylo možné obdivovat jak dobové kostýmy tanečníků, tak propracovanou choreografii celého vystoupení.
Druhá část II. závěrečného koncertu v Zimní jízdárně se odehrála pod názvem Romeo, Julie a Ariadna v duchu barokního divadla, historického tance a hudby raného baroka až raného romantismu, a to vše v režii Marka Štryncla, Roberta Huga, Lorenza Charoye a mistrů choreografie, kterými byli Assunta Fanuli a Bruno Benne. Na závěr slavnostního finále byl vzdán velký dík třem hlavním organizátorům letní školy, Marcovi Niubo, Markovi Štrynclovi a Markétě Špelinové.
Opravdovým zakončením bylo v neděli ve Farním kostele provedení Missa absque Nomine Jiřího Melcelia (1624–1693) v podání čtyř desítek zpěváků a instrumentalistů za řízení Ondřeje Šmída. S valtickou atmosférou se pak všichni rozloučili zpěvem Salve Regina.
Už nyní se můžeme těšit na příští ročník MLŠSH, který se odehraje ve dnech 5. až 13. července 2025.
