Všechny tři skladby na texty žalmů (Žalm 24 , Žalm 129 , Z hlubin bezedných [Žalm 130] ) vznikly roku 1916 v rámci stipendijního pobytu ve Ville Medici v Římě (v roce 1913 – ve svých dvaceti letech – obdržela Boulanger slavnou Římskou cenu). Po hudební stránce jsou, dá se říci, pravým opakem toho, čemu bychom řekli raná kompozice či juvenilie. Ačkoli stylově mohou někdy upomínat na Faurého, který byl pro Lili Boulanger velkým vzorem, po stránce formální, tektonické či instrumentační jde o naprosto svébytné, vyzrálé kompozice, překvapující jasností skladatelského záměru a čistotou práce. Žalm 24 pro sbor, varhany a orchestr je hudebně kontrapozicí dvou ploch – úvodních mohutných fanfár a meditativně ztišeného středu, který je – stejně jako klidné plochy v ostatních žalmech – zřetelně modálního původu. Žalm 129 pro sbor a orchestr je zase sledem perfektně vypracovaných gradací s postupně se zahušťující harmonií (směřující až někam k Honeggerovi). Žalm 130, téměř půlhodinová kantátová kompozice pro kontraalt, tenor, sbor, varhany a orchestr, je zjevně vrcholem skladatelčiny kompoziční práce. Prostor pro práci s barvami orchestru, velkoryse pojatá práce s textem (časté opakování veršů, kánonické nástupy sboru atd.) i obrovité gradace – to vše činí ze skladby, dle mého soudu, jednu z nejzávažnějších kompozic tohoto typu v minulém století. Tři žalmy doplňuje na nahrávce ještě Stará buddhistická modlitba pro tenor, sbor a orchestr. Spíše meditativní skladba s častými paralelními akordy odkazuje svým hlavním melodickým tématem na slavný úvod Debussyho Předehry k faunovu pozdnímu odpoledni .
O Stravinského skladbě bylo napsáno už mnoho, takže snad není potřeba nic k tomu dodávat. Po interpretační stránce samozřejmě nelze nahrávce nic vytknout. John Eliot Gardiner velice dobře vystihuje tektonické vrcholy i propady ve skladbách Boulanger, jeho pojetí Stravinského je pak spíše střízlivé a objektivní, ničím nevybočující z interpretační tradice. Po stránce zvukové je nahrávka dokonalá, v Žalmu 130 je docíleno krásného efektu proměny zvukového prostoru při nástupu jednotlivých orchestrálních skupin.
Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music
Stopáž: 68:08
Nahráli: Sally Bruce-Payne – mezzosoprán, Julian Podger – tenor, The Monteverdi Choir, London Symphony Orchestra, John Eliot Gardiner
Body: 5 z 6
