V dějinách bylo učiněno mnoho pokusů o propojení kultur. Byly tu dokonce pokusy o jejich splynutí a o vytvoření jakéhosi kulturního univerza. Naštěstí je pozemský život natolik rozmanitý a jeho umělecké plody natolik různorodé, že je něco takového nemožné (naprosto přece stačí, že lze na celém světě koupit coca-colu nebo najít McDonalda). Vzájemné prolínání elementů a ovlivňování kultur však bylo vždycky přínosné a mnohdy přineslo takové plody, před nimiž vždycky znovu ustrneme. Jde-li o takové propojení, jakým byla scénická produkce Stravinského Oidipa Rexe na Saito Kinen Festivalu roku 1992, pak je to výsostné zmanení jedinečnosti. Začíná to dílem samým: Sofoklovo řecké drama jako předloha, latinský text libreta (pomineme-li jeho francouzský překlad, pořízený Jeanem Cocteauem), Stravinského hudba 20. století. Inscenace kulturní časoprostor rozšířila o využití prvků tradičního japonského divadla v maskách a scéně (Julie Taymor ), pohybu (choreografie Suzushi Hanayagi ) a režii (Julie Taymor) i o japonštinu (vypravěč, respektive vypravěčka Kayoko Shiraishi hovoří japonsky v deklamačně herecké stylizaci japonského divadla). Mezinárodní bylo pěvecké obsazení, jehož jména hovoří sama za sebe. Vzniklo účasně působivé představení, jež je samo o sobě jedinečným uměleckým dílem. Divák doma u televize je sice ochuzen o autentickou atmosféru živého provedení, zato si může zvolit anglické, francouzské, německé, italské nebo čínské titulky, a hlavně – může se k dílu vracet. Jako bonus dostane rozhovor s tvůrci i představiteli. DVD nahrávka, na níž se opět režijně podílela Julie Taymor, je dalším uměleckým dílem. Vyznamenání, kterého se videozáznamu dostalo na filmovém festivalu v Montrealu, je naprosto opodstatněné.
Vydavatel: Philips/Universal Music
Stopáž: 58:00, 59:00
Nahráli: Jessye Norman, Philip Landgridge, Bryn Terfel, Min Tanaka, Tokyo Opera Singers, Shinyu-Kai Chorus, Saito Kinen Orchestra, Seiji Ozawa
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
