Baltimore Symphony Orchestra, David Zinman. Produkce Robert Woods. Text: A, N, F. Nahráno: 1991. Vydáno: 1991/2005. TT: DDD. 1 CD Telarc CD-80270 (distribuce Classic).
Někdejší Ančerlovy nahrávky Stravinského Petrušky , Svěcení jara a dalších skladeb neměly ve své době příliš mnoho konkurentů. Byly oslňující a dodnes mohou být chloubou Supraphonu. Při poslechu jiných snímků, a to i nejvěhlasnějších orchestrů a dirigentů nám mnohdy něco chybí. Dokonalé tlumočení enormně náročných partitur ještě zdaleka nestačí. Dirigent musí být u Stravinského zvukově vynalézavý a nemůže zanechat bez povšimnutí řadu nuancí, kterou mu skladatel nabízí k vlastnímu tvůrčímu zpracování. Stravinskij osobně svá stěžejní díla se studiovým orchestrem firmy Columbia rovněž natočil. Podotkněme, že ani on nebyl vždy zcela úspěšný!
Od dob Ančerla, Monteuxe, Ansermenta, Stravinského, mladého Bouleze a dalších mistrů taktovky, kteří Stravinského osobně zažili, uplynula už řada desetiletí a během nich vznikl bezpočet nových snímků, vyrobených nejmodernějšími technologiemi. Posloucháme je, obdivujeme, avšak málokterý nás překvapí něčím mimořádným. Troufám si tvrdit, že tato nahrávka onu „standardní dokonalost“ úspěšně narušuje. Baltimorský orchestr sice není tak známý jako garnitura několika vynikajících a slavných amerických těles, ale oplývá atributy, jimiž své teritorium nikterak nezapře. Jde o těleso technicky dokonalé se znamenitými instrumentalisty a zvukově dokonale vyváženými nástrojovými skupinami. Zcela jednolitě zní dechy, z nich pak především žestě.
David Zinman je jméno sice dobře známé, leč stále ho svět zcela nedocenil. V posledních letech, kdy stojí v čele Orchestru curyšské Tonhalle, oslňuje nejen skvělými koncerty, ale především nahrávkami. Prorazit snímky tak důvěrně známých a konkurenty bičovaných titulů, jako jsou cykly symfonií Beethovena a Schumanna a symfonických básní Strausse, se zdá být zhola nemožné. A přece to Zinman se svým švýcarským orchestrem dokázal. A neméně zajímavý, ba výjimečný je jeho Stravinskij s tělesem, kterému šéfoval dříve. Z nahrávky, které je už více než deset let a nyní se objevuje v reedici, čiší dokonalá znalost partitur, v technické sféře pak nadhled, a tím prostor k realizaci nových nápaditostí, ovšem plně ve službách Stravinského. Z kratičké hudební miniatury Ohňostroj Zinman vytváří neslýchaný strhující obraz, rytmicky strojový a navíc zářící barevně působivou škálou. Pták Ohnivák i Petruška jsou hotovou školou kontrastu a dynamické kaskády. Gagy v Petruškovi jsou využity dokonale – flašinet v 1. obraze opravdu skřípá, u pasáží zachycujících mechanické pohyby loutek či různých pouťových hraček žasneme nad doslova „počítačovou“ přesností. Neúnavný tep dominuje i v sebenáročnějších úsecích. Nutno ovšem pochválit i práci zvukových mistrů. Předehra k Ohnivákovi nabízí i ta nejjemnější pianissima, zatímco slavný Válečný tanec nás ohromí ohlušujícími údery bubnu a impozantními vstupy tuby. Báječně Zinmanovi vychází i vlastní závěr Ohniváka. Posílil napětí před nástupem hlavního tématu, a tím získal ideální prostor pro přesvědčivou báječně vystavěnou gradaci. Naprosto špičkový, bez jakýchkoliv samoúčelných efektů perfektně promyšlený Stravinskij!
Vydavatel: Telarc / Classic
Body: 0 z 6
