Detaily ze života tohoto muzikologa připomínají bizarní osudy Harryho Smithe: syn antiklerikála a zakladatelky křesťanských škol, bratr cocteauovského překladatele – kardinála vystudoval zpěv, skladbu, malířství a klasický tanec. Od roku 1932 studoval hudbu v severní Africe, pak se jeho práce rozšířila v bohatou publikační i pedagogickou činnost. Stal se expertem na sanskrt, hindštinu i hinduismus, přijal jméno Shiva Sharan. Pořizoval terénní nahrávky, organizoval koncerty, uvedl na západní scénu Raviho Shankara i Aliho Akbar Khana.
Protože v rámci indické hudební tradice nelze použít rozlišení hudebních žánrů, je materiál na albu rozdělen do čtyř mnohdy se překrývajících okruhů: jsou zde archaické pozůstatky starších vrstev tradice, náboženská a devocionální hudba, klasické – tedy s psaným podkladem a určitými pravidly, bez omezení na určitý region či sociální skupinu – i lehké klasické instrumentální věci, ukázky lidové hudby a konečně dramata. Autor výběru vynechal rozsáhlé hudební okruhy, jimž věnoval jiné tituly a dokázal na albu podchytit například i hudbu muslimských obyvatel Indie.
Těžko soudit, jak tato hudba působila v době prvního vydání, po beatlesovské vlně zájmu o indickou hudbu a za stávajícího panování world music zní téměř samozřejmě. Přesto je evidentní, že v množství nyní dostupných nahrávek bude indické album s ochrannou známkou Lomaxova jména vítaným úvodem do dané problematiky, v bookletu navíc najdeme nejen komentáře, překlady textů, ale též stručný rozbor melodické a rytmické stránky jednotlivých nahrávek. Sitárových stereotypů a pseudomeditativního mlžení se ani zde není třeba obávat – obvyklá lomaxovská bezprostřednost a syrovost nepoleví ani na zlomek vteřiny.
Produkce původního vydání: Alan Lomax, text: Amy Catlin, Jairazhboy, nahrávky: Alain Daniélou 1950-1958, vydáno 2002
Vydavatel: Rounder Records / Classic
Stopáž: 48:03
Body: 4 z 6
