Eric Ericsons Kammarkör, Eric Ericson – sbormistr. Produkce: Robert von Bahr, Robert Suff. Text: A, N, F, švédsky. Nahráno: 2/2003?–?4/2005, Studio 2, Radiohuset, Stockholm. Vydáno: 2005. TT: 58:13, 65:18. ADD. 2 CD BIS Records
BIS-CD-1549/50 (distribuce Euromusica).
Dvojalbum je nanejvýš reprezentativním průřezem sborovou tvorbou švédského klasika 20. století Ingvara Lidholma. Se sbormistrem Ericem Ericsonem spolupracuje skladatel už 60 let, a ač ne všechna díla zařazená na nahrávku vznikla pro známý Ericsonův sbor, znějí na ní v jeho nové realizaci. To je určitě dobře zejména vzhledem ke kompozicím ze 40. a 50. let – Laudi (na starozákonní texty), Tři písně na texty Erika Bärningeho a Čtyři sbory na texty Ake Nilssona – které jsou samy o sobě neobyčejně ponuré a v historickém ztvárnění by mohly působit dost anachronicky. Lidholm svého času významně zmodernizoval švédskou sborovou hudbu, je v tomto směru považován dokonce za průkopníka – na nahrávce je toho dokladem Canto LXXXI na anglický text Ezry Pounda, seriálně pojednaná kompozice s občasným tonálním spočinutím a takřka nástrojovou sazbou vokálních partů. Skladby nejsou na dvojalbu seřazeny podle data vzniku, zřejmě především proto, že Lidholm od konce 40. let svůj hudební jazyk nijak převratně neměnil, a tvůrci nahrávky se tedy soustředili na souvislosti tématické. Rozměrná „dramatická scéna“ Peršané (1978) připadla ještě na CD I, ostatní antikou inspirované kompozice tvoří samostatný blok na CD II (Motto na Ovidiův text , Dva řecké epigramy a Řecký náhrobek ). Ten je vyvážen skladbami napojenými na básně a hry švédského dramatika Augusta Strindberga, kterými – soudíc podle cyklu Tři písně a tří vybraných sborů z opery Hra snů – se skladatel nechává ochotně zavádět do pozdně romanticky zatěžkané severské imaginativní reality. Antiku a Strindberga rámují dvě sugestivně pojednané skladby humanismem spřízněného ducha – Libera me (1994) na latinský text z Requiem a italsky zpívané 0¦a riveder le stelle (1973). Dvojalbum je výpovědí o Lidholmovi jako o tvůrci stylově sebevědomém, vnímavém vůči obsahu sdělení i vůči živé matérii sboru. Jeho hudba zní – je-li to možné z rozpětí vzniku zařazených děl 1945?-?2003 alespoň trochu posoudit – nadčasově. Nahrávka je rovněž výpovědí o neutuchajících kvalitách Komorního sboru Erica Ericsona včetně jeho sólistů. V Peršanech jsou tři – vypravěč (Per Myrberg), Xerxes (Stefan Dahlberg) a lídr sboru (Lars Arvidsson), z ostatních sluší upozornit alespoň na dar témbru barytonistovi Karlu-Magnusi Fredrikssonovi (ve sborech Letní večer a Věrně a jemně ). Disk si bezpochyby své dychtivé adresáty najde mezi sbormistry (jsou to výborně napsané skladby, často za použití jednoduchých prostředků velmi působivé a jednotlivě mohou být vítaným obohacením repertoáru) a vzhledem k bezedným propastem, do nichž jest člověku při poslechu dvojalba nahlížeti, snad i mezi lidmi uměnímilovného ducha, pěstujícími literaturu, poezii a drama na hlubinně meditativních úrovních.
Body: 4 z 6
