Irmgard Messin – flétna. Text: N, A. Nahráno: 2008/2009, live 2010 (Kawashima). Vydáno: 2011. TT: 43:15. DDD. 1 CD Hevhetia HV 0049-3-331.
Hudba 20. století nabízí nepřebernou škálu skladeb pro sólové nástroje a kompozice pro příčnou flétnu mají mezi nimi důležité místo. Jejich častým společným znakem je použití rozšířených nástrojových technik a též důraz na mikrostrukturu kompoziční práce. Formálně prošly vývojem od meziher a intermezz až k rozsáhlým vícevětým celkům. Rakouská flétnistka Irmgard Messin , specializující se na interpretaci současné hudby, prezentuje na svém profilovém CD výběr šesti kompozic pro sólovou flétnu, vzniklých vesměs v 80. a 90. letech 20. století. Objevování a používání rozšířených nástrojových technik není vždy zárukou vzniku nové a hudebně objevné kompozice, jak dokazuje hned úvodní skladba disku, Intermezzo pro sólovou flétnu britského skladatele Gwyna Pritcharda. Svádí naopak ke skladatelskému a potažmo interpretačnímu „předvádění se“, což vede nutně k deformaci formálního a tektonického vývoje. Často se zapomíná na to, že nové techniky s sebou nesou potřebu jiného strukturálního myšlení, které by tyto techniky homogenně zapojilo do kompozičního procesu. Manic Psychosis I Toshio Kawashimy je dokladem zápasu o takové myšlení – fyziologicky velmi náročná skladba, plná erupcí a gejzírů tónových běhů, výkřiků a prudkých formálních zlomů působí jako expresivní průzkum možností lidského dechu. Sori korejského autora Isanga Yuna je, co se týče tónového terénu, spíše tradičním kusem, reflektujícím folklórní melodiku a koncentrujícím se na někdy až úporné opakování či obkružování jednoho motivu. Bezpochyby nejlepší skladbou nahrávky je Canzona di ringraziamento per flauto Salvatore Sciarrina. Sciarrinova tvorba je dokladem toho, že kombinací moderních technik a originálního skladatelského přístupu lze vytvořit svébytný a fascinující hudební jazyk, který ústrojně kombinuje jak témbrové, tak i melodické kompoziční myšlení. Interpretace Irmgard Messin se vyvíjí úměrně kvalitě kompozic – skvělá je právě u Sciarrina a též v živém provedení Kawashimovy kompozice. Má smysl pro koncentrovanost, tektonický vývoj skladeb, nespornou kvalitu tónu. Dokáže rozklíčovat stylové kódy jednotlivých autorů. Doufejme, že na další nahrávce půjde citlivá interpretace ruku v ruce s ještě o něco lepší dramaturgií.
Body: 4 z 6
